Katalánsko 2009

3. částDrsné Pyreneje

Jak a kudy projet Pyrenejemi nám zabralo při plánování trasy nejvíce času. Dvoutýdenní limit nám nedovoloval se do hor „zakousknout“ nějak hluboko, což spolu s rizikem nejistého počasí způsobilo, že jsme nakonec Pyreneje jenom „lízli“. Snad někdy příště. Vynechali jsme tak i známé románské kostelíky v údolí Vall de Boí ze seznamu UNESCO a nedostali jsme se ani do Andorry, katalánsky mluvícího ministátečku na španělsko-francouzské hranici, na kterou jsme neustále viděli u silnice ukazatele.

Vzhůru do hor

Ponts / 390 mOlianaColl de Nargó / 560 mAlinyáColl de Box / 1 266 mLlinarsCambrilsColl de Odén / 1 280 mColl de Jou / 1 466 mSant Llorenç de Morunys~ 96 km → / 1 829 m ↑

Přehrada Pantà d'Oliana u Coll de Nargó

Pod horami se začalo zatahovat a poměrně zataženo vydrželo skoro celý den. Alespoň nebylo takové horko. Prohlédli jsme si ruiny malého kláštera za městečkem Ponts a vyrazili vstříc horám. Silnice stoupala celkem pohodlně. Pod námi jsme sledovali přehradní nádrž. Pak jsme se vyšplhali za městečkem Oliana k druhé přehradě. Nová silnice podél vody si zkracovala cestu tunely, stará cesta byla jako stezka pro cyklisty a současně náhradní trasou pro auta v případě uzavření tunelu. Pak přišla křižovatka a my začali stoupat do prvního sedla. Krajina zde má tak trochu středomořský charakter, nízký porost, klikatící se silnička s tunely a přerušovaným kamenným zábradlím, to nám připomnělo – nemohu si pomoct – cesty na Korsice.

Za sedlem se podoba krajiny změnila. Jeli jsme kolem údolí, které jsem nazval „bochánkové“, podle tvaru zaoblených kopců. I přes opar a prosvítající oblačnost tu byly celkem pěkné výhledy. Vrstevnicová cesta nebyla tak vodorovná, aby nám to jelo dost rychle. U obou se dostavila menší krize a s každým bočním údolím, které nás nechalo klesnout, jsme si přáli, aby už bylo závěrečné sedlo. Konečně! Následoval sjezd do Sant Llorenç. Kemp jsme našli na kopci za městem. Brána byla otevřená, ale nikde nikdo. Postavili jsme v tom liduprázdném kempu stan blízko sociálního zázemí. Večer se v kempu objevila jakási španělská rodinka. Ptali jsme se na recepci. Jediné, co jsme rozuměli, bylo španělské slovo mañana, tedy ráno.

Deštivé hory

Sant Llorenç de MorunysColl de JouletBergaViladaBorredales LlossesRipoll~ 85 km → / 1 342 m ↑

V serpentinách z údolí Riu del Coll de Jouet

Ráno jsme se probudili do zataženého dne. Rychle jsme sbalili věci, nachystali snídani a nechali sušit stan. Pak zahřmělo. Stan jsme stihli přenést pod střechu v poslední chvíli. Z nebe se k zemi snášely doslova provazy vody. Frontální bouřka nás moc nepotěšila. Nechtěli jsme ztratit den. Pak se přeci jenom počasí umoudřilo. Zaplatili jsme kemp a jeli dále. Střídavě pršelo, střídavě dokonce prosvítalo i slunce. Nemáme déšť rádi. Těšili jsme se na hory, na to, jaké nafotíme pěkné fotky. Někomu možná stačí jet, ale my chceme krajinu užívat.

Přijeli jsme k městu Berga. Obchod s potravinami se nám podařilo najít až na dolním konci města. Po doplnění zásob a energie jsme se navzdory poměrně výrazně sílícímu dešti pustili vstříc dalšímu sedlu. Zachumlaní v goretexových bundách a s pláštěnkami přes brašny jsme po mokré silnici pomalu ukusovali další metry. Krajina kolem nás byla očividně pěkná, ale my jsme z ní nic moc neměli. Pak jsme sjeli do konce etapy k městu Ripoll. Vedle tříhvězdičkového hotelu byl i kemp. Představa, jak budeme stavět stan na promáčené louce po celém dni v dešti, nám na chuti kempovat nepřidala. Hotel byl ale dost drahý. V turistických informacích jsme se doptali na příjemný penzion, kde jsme se nakonec ubytovali. Teplá nám sprcha zvedla náladu a k tomu se přidalo i slunce, které se mezitím prodralo z mraků na oblohu.