Na druhou balkánskou cestu jsme se vydali do země rozpolcené a poničené posledním válečným konfliktem v Evropě. Kromě všudypřítomných stop války jsme poznali také zdejší přírodu a potkali mnoho zajímavých lidí různých kultur.
Za uchvacujícími památkami, na úžasná pobřeží a do krásných hor, na pravý italský jih, jsme se vydali na svoji první cestu v nitru Apeninského poloostrova. Kromě Kampánie jsme krátce zavítali také do tří sousedních regionů.
Na legendární horskou silnici Route des Grandes Alpes se ročně vydávají tisíce cyklistů, ale jen zlomek z nich s naloženým kolem. Po několikaleté přestávce jsme se opět vrátili do Alp, abychom zdolali několik z nejvyšších alpských sedel.
Malebná bílá městečka s maurskými hrady rozesetá v krajině jsou symbolem Andalusie. Při cestě do yápadní části tohoto nejjižnějšího koutu Španělska jsme dosáhli také obou pověstných Herkulových sloupů, konce antického světa.
Po dvou letech jsme se opět vydali do Švýcarska, tentokrát už na dvoutýdenní velký jižní půlkruh. Aniž by to bylo cílem, projeli jsme všechny čtyři jazykové oblasti a část naší cesty krátce vedla i přes čtyři sousední země.
Až k vlnám Atlantiku do nejzápadnějšího koutu Evropy jsme se vydali na putování po stopách historie země mořeplavců a dobyvatelů středověkého světa. Kromě mnoha turisticky známých míst jsme z blízka poznali i odlehlé kraje.
Sardinie vždy byla strategickou křižovatkou ve Středomoří. Od dávných dob stavitelů tajemných nuraghů až po současnost zde každá kultura zanechala svůj otisk. Proto nás cesta na tento ostrov, navíc s krásnou přírodou, dlouho lákala.
Naše předchozí cesty na jih Francie nás inspirovaly vydat se sem znovu, tentokrát bez doprovodného vozidla. Třetí cestu do země galského kohouta jsme uskutečnili o něco severněji v Auvergne – kraji vyhaslých sopek.
Antické chrámy, fascinující barokní města, ale také mohutná téměř tři a půl tisíce metrů vysoká sopka Etna, byly hlavní cíle našeho putování okolo Sicílie, při kterém jsme zavítali také na sousední Eolské ostrovy (Lipary).
Naše první cesta na opravdový Balkán nás mile překvapila. Černá Hora, tato malá země v Dinárských horách, si nás získala svojí přírodou i přívětivostí místních. Cítili jsme se jako doma a přesto jsme se dotkli i exotiky Orientu.
Katalánsko je velmi svébytný region Španělska. Na cestu za monumentálními kláštery, přes horská sedla až k vyhlášenému pobřeží Costa Brava jsme se vydali dva roky po naší cestě na druhé straně hřebene Pyrenejí.
Kréta je podle starořeckých mýtů považována za místo zrození boha Dia. Je také místem, kde vznikala minojská kultura, jedna z prvních vyspělých civilizací v Evropě. Na 35. rovnoběžku jsme zamířili po chladném a vlhkém létě o rok dříve.
Norsko je krásná, ale drsná země. Přestože většina našich cest má jasný cíl v „teplejších krajinách“, nabrali jsme tentokrát směr sever, po stezkách napříč hlubokými fjordy. Úžasnou divokou přírodu jsme poznali z obou stránek.
Jižní Francie patří mezi ideální regiony vhodné pro poznávání ze sedla kola. Cesty krajinou s hlubokými kaňony, všudypřítomná historie, vůně Středomoří i vynikající víno a sýry, to všechno a mnohé další nás lákalo se sem vrátit.
V Řecku se začaly před několika tisíci let psát dějiny moderní Evropy. Zatímco ve středu kontinentu se ještě bydlelo v chatrčích z vepřovic, zde už začínala vznikat demokracie. Stopy dávných věků jsou tu patrné dodnes.
V Burgundsku jakoby se zastavil čas. Kamenná městečka i vesnice, zámečky a opatství rozesetá v malebné zvlněné krajině vinohradů, lesů, pastvin a protkané říčními kanály. Do Francie jsme se tentokrát vydali se zázemím CK.
Po několika cestách do rakouských a slovinských Alp v předchozích letech jsme uvažovali o tom podívat se dále do jejich centrální části v zemi helvétského kříže. Projeli jsme kus nádherné přírody na pomezí několika států.
Kamenná městečka na vršcích, tajemná středověká opatství, antické památky, vinohrady, olivové háje, fialová pole s levandulí a vítr Mistral. Taková je Provence, sluncem prozářený a sladce vonící jižní kout Francie.
Odpočinout si od horských sedel po dvou náročných týdnech v jihovýchodních Alpách se rozhodla část naší výpravy do Alp. Další týden byl pro část účastníků předchozí cesty ve znamení termálních lázní v Maďarsku.
Slovinské Alpy byly dlouho pro nás lákadlem už od naší cesty do Benátek, když jsme projížděli touto sympatickou zemí. Přidali jsme ještě něco horských sedel na rakouské straně a vznikla trasa naší druhé alpské výpravy.
Korsika je právem nazývána „perlou Středomoří“. Vždyť kde jinde je možné poznat tolik rozmanitosti barev a vůní v neporušené čisté přírodě, jako právě tady. Na tento fascinující ostrov jsme se vydali na dvoutýdenní zájezd.
Po třech letech od naší výpravy na území bývalých Uher jsme se rozhodli absolvovat znovu podobnou trasu v obměněné podobě a především v nové sestavě. Druhá cesta po Slovensku a Maďarsku byla naší nejpočetnější výpravou.
Výprava do severovýchodní části rakouských Alp byla naší první kompletně vysokohorskou cestou. Ačkoliv byla nejkratší ze všech, stihli jsme toho hodně: jih Solné komory, údolí řeky Enns, okolí Dachschteinské skupiny, Totes Gebirge atd.
Po dvou zdárných výpravách jsme si vytyčili další cíl: dojet od nás z Brna k moři a pak podél Jadranu dále až do věhlasných Benátek. Po dosažení mety jsme ještě stihli zdolat Dolomity, abychom zvládli projet podstatnou část Drávské stezky.
Dovolená v sedle kola na cestě kolem ČR nás neodradila, ale inspirovala k dalším výpravám. První zahraniční velkou cestu jsme uskutečnili k našim východním sousedům a odtud přes hory a doly až hluboko do Panonské nížiny a zase zpátky.
Naši vůbec první skutečně dálkovou cestu s napakovanými koly jsme uskutečnili v tuzemsku. Třítýdenní cesta kolem vlasti byla plná překvapení. Zkušenosti z nezkušenosti byly pro nás do budoucna přínosem pro další cesty.