Katalánsko 2009

2. částOd moře do hor

Dále než do Tarragony jsme podél pobřeží v úmyslu jet neměli. Naše trasa se zde prudce stočila do vnitrozemí a přes rozsáhlou planinu v kraji Lleida jsme se vydali vstříc Pyrenejím. Cestou toho bylo ale ještě hodně zajímavého. Už samotná Tarragona toho nabízí mnoho.

Tarragona a Santes Creus

TarragonaakvaduktNullesSantes CreusEl Pont d'ArmenteraEl Pla de Santa MariaCol de LillaMontblanc~ 78 km → / 1 057 m ↑

Římský akvadukt Pont de les Ferreres (Pont del Diable)

Tarragona je město s dávnou historií. Už jako hlavní město římské provincie Tarraco byla důležitým místem. O tom svědčí i velký amfiteátr s výhledem na moře. Najdeme tu také mnoho dalších památek, z nich nejvíce na nás zapůsobil klášter s mohutnou katedrálou na vrcholku starého města. Prohlídka byla velmi zajímavá a vyplatilo se počkat i na celkem pozdní otevírací dobu a vyjednat si novinářskou výjimku na fotografování. V obchůdku kartografického institutu jsme koupili podrobnou mapu, kterou se nám nepodařilo objednat do ČR, přesně takovou, podle jaké jsme plánovali cestu na internetu. Pak jsme ještě zajeli ke starověké nekropoli a honem pryč z města. Po čtyřproudé silnici – jiná varianta zde nebyla – jsme na sever od města dojeli k mohutnému akvaduktu Pont de les Ferreres (Pont del Diable – Ďáblův most), klenoucímu se přes údolí. Právě probíhala jakási jeho rekonstrukce a byl celý obehnaný plotem, ale podařilo se nám najít vhodné stanoviště, odkud bylo možné most pěkně vyfotit.

Dále jsme drželi severní směr. Nebe bylo pěkně vymetené, jen sem tam mráček na vylepšení fotek. Mírně zvlněnou krajinou jsme přijeli k cisterciáckému klášteru Santes Creus. Již z druhé strany údolí, odkud jsme se k němu blížili, bylo patrné, že klášterní komplex je celkem rozsáhlý. A opravdu. Za velkým nádvořím se vchází do kláštera. V nové části je v sousedství trojlodního kostela veliká a nádherná rajská zahrada, v níž každé sloupoví okolní křížové chodby má jiný typ kružby. Za novým konventem jsou ještě ruiny starého kláštera.

Do cíle etapy nám zbývalo překonat celkem nevysoký hřebínek. Nechtělo se nám jej objíždět. Jenže, potvrdilo se, co jsme si mysleli. Prašná a kamenitá cesta byla s koly na těžko nepřekonatelnou překážkou. Do Montblancu jsme dorazili nakonec stejně oklikou. Montblanc je malé město obehnané zachovalými hradbami s úzkými kamennými uličkami. Trochu nám připomnělo Francii. Ubytovali jsme se v pěkném a moderním kempu za městem. Pod námi si to každou chvíli svištěly místní rychlovlaky.

Přes pláně k horám

MontblancL’Espluga de FrancolíPobletCiutadillaTàrregakřiž. u GuissonyPonts~ 96 km → / 1 067 m ↑

Větrné elektrárny na hřebeni Serra del Tallat

Čekala nás celkem dlouhá etapa k Pyrenejím. Přesto jsme ještě udělali malou odbočku a zajeli si mimo hlavní směr k 13 km vzdálenému cisterciáckému klášteru v Pobletu. Je to další s památek na seznamu UNESCO. Leží krásně usazen v krajině uprostřed vinohradů a je skvostným architektonickým dílem. Mohutný kamenný oltář v klášterním kostele je něco, co jsem ještě neviděl.

Pak už vzhůru na sever. Zastavili jsme se v malém městečku Solivella. Bylo třeba doplňovat tekutiny, slunce pralo. Starší paní obdivně komentovala, že cyklisté až z Česka dorazili do jejich městečka! Jak jsme opustili pobřeží, byla silnice téměř bez provozu. Po překonání nevysokého hřbetu s řadou větrných elektráren jsme jeli dlouhé kilometry po široké silnici skoro sami. Před městem Tàrrega dokonce několik kilometrů zcela přímo. Nebylo to ale úplně po rovině a nuda to určitě nebyla. Celkem to odsýpalo a podařilo se nám najít kousek stínu v parku nebo o kus dál u obchodního domu pod slunečníkem. Pak se před námi začala objevovat hradba hor. Pyreneje byly na dosah. V malém městečku Ponts jsme našli vytipovaný levný a skromně zařízený hotel.