Peloponés 2006

7. částKruh se uzavírá

Největší divadlo světa

VivariAsklipionAsklepion EpidavrosArchea Epidavros~ 43 km

Amfiteátr v Asklepion Epidavros

Po přenocování v pěkném terasovém kempu v zátoce u Vivari byly před námi poslední „horské“ etapy. Uprostřed hor jsme zavítali k dalšímu z významných cílů v Argolidě, místu, kde dříve stávaly antické lázně Asklepion Epidavros. Procházeli jsme mezi základy domů, kolem stadionu až ke znovu rekonstruované kolonádě a Tholosu, záhadné kruhové stavbě. Moderní kameníci se zde pomocí pneumatického dláta snaží napodobit dílo starověkých stavitelů.

Čím se ovšem Epidavros pyšní nejvíce je amfiteátr. Se svými pětapadesáti řadami je největší stavbou svého druhu na světě. Vyniká perfektní akustikou, ze středu kruhu jeviště se o tom snaží přesvědčit průvodci. Šustění papíru či pád mince na zem je skutečně slyšet i v poslední řadě a hlas sboru dostane v kotlině jedinečné zabarvení. To všechno jsme si ověřili na vlastní uši.

Sjeli jsme dolů k moři do městečka Archea Epidavros. Také zde se nachází amfiteátr, avšak maličký proti tomu v Asklepionu, ale zato s výhledem na záliv. Ubytovali jsme se v kempu přímo v pomerančovém háji. Stačilo vylézt ze stanu a utrhnout si sladké plody. Úžasné. Zbýval nám čas a začali jsme se proto zajímat, zda bychom den navíc nevyužili k cestě lodí na sousední ostrov Egina. Z přístavu však odplouvají lodě pouze v hlavní sezóně, takže jsme neuspěli a následující den pokračovali dále.

Zpátky ke Korintské šíji

Archea EpidavrosIsthmiaKinetaKineta, kemp~ 83 km

Na silnici vinoucí se vysoko nad mořem jsme absolvovali závěrečný sjezd ke Korintské šíji. Libovali jsme si, že nová kola celou cestu sloužila perfektně, žádné závady a i po tolika kilometrech stále fungovala jako příslovečné švýcarské hodinky.

Nákladní loď tažená vlečným člunem do Korintského průplavu

Stejně jak na západním, tak i na východním konci Korintské úžiny překonává průplav ponorný most. Přejíždět na kole se nesmí, s koly je třeba přejít středovým pásem, protože mezi prkny jsou podélné škvíry na protékání vody. Pozorovali jsme, jak most mizí pod vodní hladinou a následující necelou půlhodinku proplouvaly lodě. Tak to chodí neustále dokola, lodě při otevření průplavu plují vždy jedním směrem. Jsou tu malé i větší jachty, proplují také velké lodi s vodící loďkou, jen díky omezené hloubce devíti metrů se sem nedostanou úplné námořní kolosy. Hned vedle mostu je molo, odkud se provoz kanálem řídí a kde se platí za proplutí mýto. Jsou tu také dvě taverny, ze kterých mohou návštěvníci pozorovat proplouvající lodě a skoro se jich dotýkat.

Překonáním průplavu jsme se ocitli opět na kontinentálním Řecku. Kolem velké rafinérie jsme dojeli po pobřeží blíže Aténám a ubytovali se v posledním kempu před městem.

Atény

Kineta, kempAtényAtényMegaraKineta, kemp

Chrám Theseion-Hefaisteion v Aténách

Na poloostrově Mani jsme ušetřili celý jeden den. Když už jsme byly tak blízko Atén, rozhodli jsme se vydat autobusem do hlavního města, ve kterém jsme nikdy předtím nebyli. Zážitky z cesty autobusem a vlakem zpět jsou na delší vyprávění. Autobus nás od kempu dovezl přímo do centra města.

Zakoupili jsme si vstupenku do všech hlavních objektů. Stihli jsme si projít agoru s nejlépe dochovaným dórským chrámem na světě a velkou muzejní expozicí, na aténskou aglomeraci jsme shlíželi z přelidněné a lešením obehnané Akropolis, kolem Dionýsova divadla jsme zamířili ke sloupům Diova chrámu, viděli jsme novodobý olympijský stadion i čestnou stráž před parlamentem v tak trochu legračních úborech.

A zase domů

Kineta, kempKinetaAtény, letištěPrahaBrno ~ 3 km

Atény byly příjemnou tečkou za cestou ke kořenům moderní evropské civilizace. Poslední den před návratem jsme věnovali relaxaci u teplého moře. Ani se nám nechtělo odlétat. Kdybychom mohli, klidně bychom jeli ještě další týden, třeba někam na Kypr, Krétu nebo jiné ostrovy. Krátce po nedělním poledni jsme ale opět přistáli doma a vrátili se do reality všedního života. Cesta nás utvrdila v tom, že Středomoří je krásné a opět bychom se do něj chtěli vrátit.