Peloponés 2006

3. částMessinský poloostrov

Západní pobřeží

OlympiaKrestenaZacharoKyparissiaFiliatraMarathopoli~ 91 km

Když jsme doma ukazovali plán cesty, líbilo se, jak pojedeme dlouho podél pobřeží. Západní pobřeží Peloponésu je ale rovinaté a silnice po něm vede ve slušné vzdálenosti od moře. Moře jsme tedy viděli spíš zřídka. Zato jsme projížděli kolem četných citrusových plantáží. Osm desítek kilometrů převážně po hlavní silnici jsme s typickým místním větrem melthémy v zádech urazili překvapivě brzo a v brzkých odpoledních hodinách jsme si již užívali v kempu s bazénem v Marathopoli na odbočce z hlavní silnice.

Za benátskými pevnostmi

Marathopolizátoka VoidokiliaPylosMethonisedlo nad FinikountouKoroni~ 79 km

Pevnost Methoni na západním pobřeží Messinského poloostrova

Cesta u Marathopoli se kroutila mezi nekonečnými olivovými háji až k městu Pylos. Krásné pláže v zálivu, chráněném od otevřeného moře ostrovem, zely mimo sezónu prázdnotou. Právě tady v době protitureckého povstání rozbila spojenecká vojska anglických, francouzských a ruských lodí tureckou flotilu. Pylos byl vždy strategickým místem. Nad městem stojí mohutná benátská pevnost. Nedobyli jsme ji ani my, neboť bylo pondělí a tedy zavírací den. O několik kilometrů jižněji, u městečka Methoni, se nachází další z benátských pevností. Je mnohem rozlehlejší než v Pylosu. Na zbytcích zdiva lze vidět architektonické prvky typické pro všechny její držitele v minulosti. Vstup sem byl zdarma a tak byl areál přístupný i v pondělí. Na prohlídce jsme se zdrželi poměrně dlouho.

Dojeli jsme až na jih Messinského poloostrova. Moře už začínalo být ke koupání přívětivější a prázdné pláže zvaly k osvěžení. Překonali jsme hřeben a dostali se do Koroni, dalšího městečka s benátskou pevností. Z ní ovšem zbyly pouze hradby a na jejím místě stojí malebný klášter. Nebyl důvod spěchat do kempu, v přístavu jsme se osvěžili v taverně s výhledem na rybářské loďky a sledovali rýsující se siluetu pobřeží na druhé straně Messinského zálivu – poloostrova Mani, druhého z prstů Peloponésu, kam jsme měli také namířeno.

Pod horou, kde vyrůstal Zeus

KoroniPetalidiMessiniTriodosMavromatiArchaia MessiniArsinolEvaArisKalamata~ 105 km

Sloupořadí gymnazionu v Archaia Messini

Cesta po pobřeží byla překvapivě rychlá a za dvě hodiny jsme dosáhli města Messini. To se ovšem neshoduje polohou se starověkým Messini, nacházejícím se ještě o několik kilometrů severněji. Ze dvou cest k vykopávkám jsme zvolili tu náročnější přes sedlo kolem kláštera Voukainos. Řidič auta, jehož jsem se ptal na správnou cestu, naznačoval před prudkým stoupáním gestikulací i slovy „problém“, ten jsme si však nepřipouštěli. Kopec byl opravdu odporně prudký a jako zázrakem se na konci nejhoršího úseku objevila doslova oáza, mohutný strom s pramenem vody. Konečně byla příležitost pokochat se nádherným výhledem do pobřežní nížiny s panorámatem pohoří Taygetos.

Antické Messini (Ithomi) nebylo v knižním průvodci nijak zvláště zdůrazněno. Původně jsme sem vlastně ani neměli plán jet, s odbočkou nám nevycházely kilometry pro další etapy. Kamarád Ari nás před cestou ale ujistil, že bychom návštěvu tohoto místa neměli vynechat. A skutečně. Rozlehlý volně přístupný areál vykopávek nenabízí o nic méně než Olympia. Vše přitom pěkně upravené až na dva další návštěvníky a skupinku kameníků nikde nikdo! K vidění tu jsou zbytky Asklepiova chrámu, odeon, stadion i divadlo. Pověst praví, že v pramenech tekoucích z hory Ithomi tyčící se nad Messini koupaly nymfy malého Dia.

Vrátili jsme se zpět k moři, do města Kalamata, které není ničím zajímavé. V září roku 1986 město zničilo zemětřesení a tak nabízí jen uniformní ulice a přístav. Město však bylo důležitou zastávkou, neboť bylo třeba doplnit zásoby peněz. Jak jsme brzo po příletu zjistili, platit kartou v Řecku nízké částky, když už vůbec lze kartou platit, není možné. Hotovost se tedy začala rychle tenčit. Přespali jsme v malém kempu pod pomeranči a chystali se na další kilometry po druhém z „prstů“ Peloponésu. Naše cesta se pomalu překlopila do druhé poloviny.