Peloponés 2006

2. částPřes hory do Olympie

Kalavrytská zastavení

Přejezd tří horských sedel, k tomu jedno z nich po nezpevněné cestě, to vše dokonale prověřilo naši kondici. Docela se hodilo, když jsme měli v Kalavrytě naplánováno zůstat na dvě noci a udělat si jeden den výlet nalehko, neboť kolem Kalavryty bylo víc zajímavých míst, která stála za návštěvu.

Při příjezdu do Kalavryty jsme navštívili památník připomínající tragickou událost ze 13. prosince 1943, kdy německé oddíly vystřílely všechny mužské obyvatele starší 14 let jako odplatu za zajetí svých vojáků partyzány. Připomínky partyzánského boje v okolí doplňují také vzpomínky na jiný boj Řeků proti útlaku. V klášteře Agia Lavras nad městem vyhlásil patriarcha Georgij V. protiturecké povstání. Památník připomínající tuto významnou událost moderních řeckých dějin stojí opodál a je od něj pěkný výhled do krajiny hor, kde se dokonce v zimě i lyžuje.

Z Kalavryty jezdí úzkorozchodná železnice k moři. Vláček, jenž je turistickou atrakcí a cestu jím bylo třeba si rezervovat předem, se prodírá kaňonem říčky Vouraikos do letoviska Diakofto po mostech a skrze tunely, neboť soutěska není místy širší než pár metrů. Silnice vede nad údolím a nachází se u ní, pod téměř kilometr vysokou skalou, klášter Mega Spileon, jehož návštěvu jsme si nechali na večerní vyjížďku. Klášter za války zničilo bombardování, proto dnes připomíná spíše panelák. Uvnitř skrývá jeskyni se studnou a pramenem.

V sevření hor

Život v peloponéských horách, kam nemíří turisté, plyne poklidně. Pasáci ženou svá stáda koz a ovcí, provoz na silnicích je téměř nulový a v době siesty skoro nikoho venku nepotkáte. Z cedulí u silnic vymizely verze jmen psané latinkou. Zde jsme byli opravdu netypickou podívanou. Kdo z místních by se v takovém horku trmácel na kole. To jen pro nás středoevropany nějaká siesta neplatí. Všude, kudy jsme projížděli, nás lidé zdravili „kaliméra“ (dobrý den) anebo volali „kali taxidi“ (šťastnou cestu). Dojeli jsme do krajiny porostlé smrky u městečka Vytina a ubytovali se v pěkném lesním kempu.

Kláštery kaňonu Lousios

K ránu na nás spadla první kapka vody! Jenže, než jsme se nasnídali a odjeli z kempu, nebe se opět vyčistilo a po zbytek dne zase pěkně pražilo. Proti nám jeli dva cyklisté. Pár Holanďanů pomalu končil svou dvoutýdenní cestu po poloostrově, kterou jeli v obráceném směru. Paní měla velkou radost, když jsme jí poradili vlakové spojení, neb oni projížděli na kole celé Atény a na poloostrov se dostali lodí. Přijeli jsme do Dimitsany, horského městečka, odkud pocházel zmíněný vůdce protitureckého povstání. Pod městečkem jsme navštívili muzeum vodního pohonu s ukázkou zpracování kůže a výroby střelného prachu. Velice pěkná prohlídka za pouhá dvě eura s multimediální prezentací v angličtině.

Dimitsana leží nad kaňonem řeky Lousios, vyhlášeným kláštery rozesetými podél skalnatého údolí. Návštěvu několika z nich jsme nemohli vynechat. Vstup do řeckých klášterů je pro veřejnost částečně otevřen. Každý návštěvník si může v denní dobu projít veřejně přístupné části kláštera a kapli. Na uvítanou dostane vodu a sladké želé loukoumia. Vstup do kláštera je možný pouze ve vhodném oděvu se zakrytými koleny a rameny, ženy mohou vstoupit pouze v sukni. Ve výbavě na cestu jsme tedy oba měli po ruce „klášterní“ oblečení. Kláštery se nacházejí po obou stranách hlubokého údolí a navštívit je všechny za jeden den se nedá. Navíc, asfalt nevede všude, takže cesta po nezpevněných cestách je náročnější. Unaveni jsme dojeli do Kariteny, městečka nad soutokem řek Lousios a Alfios. Usínali jsme v penzionu s výhledem na soutok.

U kolébky olympijských her

Za Karitenou jsme se těšili víceméně na sjezd do nížiny. Chyba! Cesta se vlnila pěkně nahoru a dolů, v Andritseně jsme tedy proti všem zvyklostem spočinuli v poledne v taverně na náměstí a doplnili energii typickými řeckým pokrmy - výborným gyrosem a salátem tzatziky. Pokračovali jsme ještě dlouhé kilometry silnicí lemovanou oleandry až tam, kde se z divoké řeky Alfios stává poklidná nivní řeka. Zde se nachází Olympia, další z významných míst spojených s dávnými dějinami antického Řecka.

Olympia byla známá především jako dějiště starověkých olympijských her, jejichž ideály byly překvapivě poněkud jiné než u těch současných. Měli jsme štěstí, že jsme do areálu dorazili až navečer, kdy už zde panoval menší ruch a mohli jsme si projít celé vykopávky se stadionem, lázněmi i troskami Diova chrámu, v němž stávala známá Feidova socha Dia, řazená na seznam sedmi antických divů světa.

Olympia byla také jediným místem, kde jsme na cestě potkali autobus s Čechy a Slováky, kteří nás hned sami informovali, samozřejmě s doplněním vlastního politického názoru, o průběhu výsledků právě skončených parlamentních voleb, které jsme díky naší cestě vynechali. Politického taškaření jsme tak nebyli ušetřeni ani zde.