Peloponés 2006

1. částKorintské kilometry

Korinth – brána Peloponésu

BrnoPrahaAtény, letištěKorinthosLoutrakiKorintský průplavLecheo~ 29 km
LecheoArchaia KorinthosAkrokorintLecheo ~ 20 km |

Moderní nízkopodlažní vlak zastavuje v nádraží za městem Korinth. Hned po vystoupení nás ovanul horký vzduch s vůní moře. Stáli jsme na „místě nula“, nultém kilometru naší cyklistické části cesty a také prakticky v nulové nadmořské výšce.

Korintský průplav z mostu v nejvyšším místě šíje

První den naší výpravy byl určen pro aklimatizaci. Posnídali jsme pod palmami na náměstí a vydali se na okruh ke Korintskému průplavu. Přes ponorný most jsme se dostali do lázeňského letoviska Loutraki, známého svou minerální vodou, a mířili k mostu nad nejvyšším místem Korintské šíje. Výškoměr potvrdil, že v tomto místě dosahuje 74 m. Šíje je široká bezmála 6 km a její prokopání, s nímž se začalo na sklonku 19. století, znamenalo, že poloostrov Peloponés se stal fakticky ostrovem. My jsme se přes most vrátili zpět na (polo)ostrov, ubytovat se do prvního kempu na pobřeží.

Odpolední výheň spíše nabádala k dodržování místní siesty, když jsme se nalehko vydali na návrší nad Korintem, které nás upoutalo již při cestě vlakem. Tím kopcem byl Akrokorint, několik set metrů vysoký kopec, jemuž vévodí mohutná pevnost. Nutno podotknout, že ve stínu právě bylo 33 stupňů, na slunci teploměr ukazoval ke čtyřicítce. Stín jsme po cestě nepotkali. Ještě než začala cesta stoupat po úbočí hory, zastavili jsme se u vykopávek ve Starém Korintu. Ten býval významným městským státem starověkého Řecka, později za vlády Římanů hlavním městem provincie. Památky zničila zemětřesení a doby zašlé slávy připomínají pouze sloupy dva a půl tisíce let starého Apollónova chrámu a vykopávky základů města. Procházka vykopávkami v nezvyklém horku byla celkem vyčerpávající, ale pořád to nebylo nic proti tomu, co následovalo.

Když jsme vystoupali až na horu Akrokorint, měli jsme pocit, že vykoupíme celou ledničku místní taverny, ale rozpálené tělo neumělo studenou vodu pořádně přijmout. Výstup na Akrokorint byl opravdovým křtem. Na nádherné vyhlídce z mohutných hradeb francko-byzantské pevnosti jsme vzpomínali na chladné deštivé počasí studeného jara u nás, kterému jsme doslova "uletěli do teplých krajin".

Vzhůru do hor

Lecheo KiatoSouliKalianiStymfaliaStymfalské jezeroStymfalia~ 61 km

Zarostlé a částečně vyschlé bájné Stymfalské jezero

Vzbuzeni do krásného rána jsme podél moře vyrazili na cestu. Dokoupili jsme zásoby a začali stoupat od moře. Cestu lemovaly olivové háje a řídký porost, jinak prázdná krajina. Slunce se do nás opíralo a žízniví jsme dojeli do první vesnice, kde jsme našli alespoň trochu stínu. Přes vinohrady jsme viděli vzdalující se Korintský záliv. Pak jsme ale překonali sedlo a jako mávnutím kouzelného proutku jsme se ocitli ve zcela jiné krajině. Teplota klesla o několik stupňů a snáze se dýchalo. Kolem rostly stromy a země tu měla svěží nádech.

Dojeli jsme do obce Stymfalia, podle níž celé údolí získalo svůj název. Ubytovali jsme se v jediném místním hotelu, jiná možnost zde nebyla, a jeli se podívat k bájnému Stymfalskému jezeru. Jak praví staré řecké báje a pověsti právě zde měl Herákles bojovat s lidožravými ptáky. Jezero je výjimečné tím, že všechny okolní vody z údolí tečou jen do něj a jezero infiltruje do krasového podloží. Když řeky v létě vyschnou, z jezera zbude jen bažina zarostlá rákosím. Na břehu jezera odkryli archeologové základy starověkého města a u cesty stojí ruiny cisterciáckého kláštera ze 13. století.

Přes tři sedla

Stymfaliasedlo nad Kastaniaúdolí FeneosValtossedlo nad Zarelia, 1 520 mKastriaKalavryta~ 81 km

Hora Chelmos (2 338 m n. m.)

Přes horské sedlo jsme se přenesli do údolí Feneos. Naskytl se nám pohled na drobná políčka pod vysokými horami. V taverně jsme rozhodovali o další cestě. Měli jsme na výběr, buď překonat horské sedlo bezmála o kilometr výš než jsme se nacházeli, nebo sjet k moři a vrátit se zpět nahoru. Počasí přálo a tak jsme se vydali do lůna peloponéských hor přes šotolinové a kamenité sedlo, na němž jsme vjeli do kraje Achaia. Téměř 20 kilometrů jsme jeli po neznačené stezce jen podle rady místního obyvatele z posledního domu ve Féneu a detailu satelitního snímku vytištěného z Google (pozn. pozdější redakce: tehdy ještě zdaleka ne tak podrobného jako nyní). Odměnou za tu dřinu a kodrcání se nám byly výhledy na masiv hory Chelmos.

Přejezdem jsme dost možná dosáhli prvenství mezi dálkovými cyklisty, kteří jej přejeli :-) Ono obecně vzato, s naloženými koly jsme byly v tomto kraji něco jako zjevení. Když jsme pod Chelmosem potkali starou paní jedoucí na oslu, obvyklém to místním dopravním prostředku, chudák zvíře se otočilo dokola o půl druhé obrátky a začalo jít opačným směrem. Žena s ním tak tak něco zmohla.

Byl to náročný den, slunce stále pálilo a do cíle nám zbývalo ještě třetí sedlo. Přejezd sedla po nezpevněné cestě nás dost vyčerpal a ke známé jezerní jeskyni jsme dojeli bohužel až po zavírací době. Upocení jsme vyšplhali do 1 300 m nad mořem a serpentinami konečně sjeli do Kalavryty. Ubytování v Kalavrytě jsme nalezli přesně podle rad, kterými jsme byli vybaveni na cestu: optat se v místní taverně. V jedné taverně nám poradili výborné ubytování v malém rodinném penzionku, kde jsme od starší paní dostali cenu za noc jen o málo vyšší než poté v nejdražším kempu.