Bosna a Hercegovina 2013

4. částV srdci Bosny

Údolí Neretvy mezi Jablanicí a Konjicem tvoří historickou hranici mezi regiony, které se nazývají Bosnou a Hercegovinou. Pohoří Prenj v na jihu ležící v Hercegovině má vysloveně vápencový charakter, zatímco krajina na sever v Bosně již připomíná tak trochu naše Beskydy. Tohoto krajinného předělu si nelze nevšimnout. V Bosenské části BiH leží i Sarajevo, hlavní město tohoto zvláštně slepeného státu. To byl náš další cíl.

Do Sarajeva

KonjicPodorašacIvan-sedlo/tunelRaštelicaHadžićiIlidžaSarajevo~ 79,5 km → / 803 m ↑

Fakt, že jsme nakonec zvolili trasu do Sarajeva údolím Neretvy, nás přiměl řešit otázku toho, jak zbytečně nejet do a ze Sarajeva zpět do Jablanice po stejné silnici. Už jsem psal, že údolím Neretvy jezdí vlak mezi Mostarem a Sarajevem. Ten nám pomohl tuto situaci vyřešit. Věděli jsme, že to půjde i s koly, jen jsme nevěděli, kdy a jak vlak pojede. Vlak projíždí stanicí Konjic, odkud mimochodem trať do Sarajeva překonává docela slušně vysoké sedlo. Když jsme se ptali na nádraží v Mostaru, poradit nám nedokázali, ale v Konjici jsme se potřebné informace dozvěděli.

V parku lázeňského městečka Ilidža

Přes sedlo jsme se vydali vstříc Sarajevu. Na focení toho cestou moc nebylo a za sedlem to docela pěkně po hlavní silnici odsýpalo. Po obědě jsme přijeli na faktické předměstí Sarajeva do lázeňského městečka Ilidža. Ve zdejším parku s tůňkami, mostky a vodopády se nachází krasový vývěr řeky Bosny (vrelo Bosne). Do městečka odtud vede dva kilometry dlouhá alej vzrostlých platanů.

Mezi Ilidžou a Sarajevem se nachází sarajevské mezinárodní letiště. To sehrálo klíčovou roli ve válce v BiH v devadesátých letech. Ve válce se bosenské Sarajevo dostalo do obklíčení srbskými silami, tedy jugoslávskou armádou. Jediným místem, které bránilo celkovému obklíčení města, bylo právě letiště, které však současně bránilo také spojení obklíčeného města s bosenským, přesněji bosňáckým územím v pohoří Bjelašnica. Je zajímavé připomenout, že tohle válečné divadlo se odehrávalo ani ne deset let poté, co se v Sarajevu konaly olympijské hry a třeba právě na svazích Bjelašnice byly olympijské sjezdovky. Přes letiště vozili do válkou zdecimovaného města pomoc konvoje OSN. To však obyvatelům nestačilo pro kontakt s vnějším světem, a tak pod letištěm vykopali cca 800 metrů dlouhý tunel, který pojmenovali Spasa. Obyvatelé těžce zkoušeného Sarajeva tak měli možnost nejen si zajistit další základní potřeby, ale především tudy mohli přecházet lidé. Prvním, co stísněným tunelem na důlních vozících do Sarajeva projelo, ale bylo několik tun munice. Dnes je v domě, z jehož sklepení byl první tunel do města prokopán, malé muzeum. Přijeli jsme sem 30. července, tedy přesně na den k 20. výročí jeho otevření. Součástí prohlídky je kromě filmu a množství autentických exponátů také kus samotného tunelu.

Sebilj – dřevěná kašna na Baščaršijském náměstí v Sarajevu

Srbové bránili vzniku samostatného státu a v roce 1992 začali Sarajevo bombardovat, což mělo za následek, že spousta historických památek ve městě byla poničena nebo zničena. Dnešní Sarajevo již stopy války téměř nenese, ale ještě zcela nevymizely. Stále je vidět mnoho zničených domů. Nejvíce jich bylo na místě bývalé olympijské vesnice. Fasády panelových domů na příjezdu do města jsou stále rozstřílené od těžké vojenské techniky a četné byty jsou zcela zjevně stále neobývané. A uprostřed tohoto poválečného města stojí obrovská nová mešita Krále Fahda (Kralj Fahd Džamija), investice sunnitských souvěrců, tentokráte ze Saudské Arábie.

Hlavní třída nás dovedla až do samotného nevelkého historického centra soustředěného kolem náměstíčka Baščaršija. Chtěli jsme si město projít v klidu pěšky, a tak bylo nejprve třeba najít ubytování. Přímo u náměstí působí zprostředkovatelská kancelář, takže za pár minut jsme už jeli do nedaleké čtvrti Babića Bašča, kde jsme se ubytovali v rodinném domě naproti malé mešitě s dřevěným minaretem, který tak trochu připomínal holubník. Zajímavé je, že placení za ubytování bylo možné výhradně v markách. Zatímco jinde jsme za ubytování platili eurem, v Chorvatsku jsme také za přenocování nepotřebovali ani kunu, tak tady jsme důrazně byli upozorněni, že jsme v Sarajevu a tady že platí marky. Do centra to bylo opravdu kousek, takže lepší ubytování jsme si ani nemohli přát. Ještě večer jsme zašli na malou procházku do centra města a po cestě zpět jsme zastavili ve zdejším pivovaru na jedno točeno Sarajevsko pivo.

Sarajevo

Sarajevo, prohlídka města~ 10 km

V Sarajevu je toho poměrně hodně zajímavého. Proto jsme si na něj, stejně jako v případě Mostaru, vyhradili celý den a rovněž bez kola, protože užší centrum města není nijak rozlehlé. Nejvíce nás samozřejmě zajímalo okolí náměstí Baščaršija s tržnicemi, mešitami a řemeslnými krámky, které – podobně jako v Mostaru – má orientální charakter. Však se také Sarajevu přezdívá „malý Istanbul“. Baščaršijské náměstí se dřevěnou kašnou (sebilj) patří k nejznámějším obrázkům Sarajeva. Odtud se rozbíhají úzké uličky s domky v osmanském stylu, krámky, kavárnami či stánky s kebabem nebo čevapćići. Je tu také několik význačných mešit, jenže, na rozdíl od Mostaru, sem je v době ramadánu nevyznavačům islámu vstup zakázán.

Výhled na Sarajevo z bastionu Žuta Tabija

Jedna z nejvýznamnějších událostí, která neblaze Sarajevo proslavila, je nepochybně atentát na následníka rakousko-uherského trůnu Františka Ferdinanda d´Este. Poté, co Bosnu a Hercegovinu anektovalo Rakousko, srbský anarchista Gavrilo Princip zadal příčinu tehdejším mocnostem k zahájení První světové války. Událost se stala 28. června 1914 na nábřeží u Latinského mostu (Latinska ćuprija). V rohovém domě, u kterého se střílelo, je nyní malé muzeum, v němž je k vidění originál zbraně, se kterou atentátník střílel, i šálky, ze kterých pil arcivévoda a jeho žena Žofie krátce předtím, než se vydali na svoji osudovou jízdu po městě. Zajímavé je, že shodou okolností jsme jen krátce před naší cestou do BiH navštívili zámek Konopiště, tedy místo, kde arcivévoda rakouský pobýval a odkud do Sarajeva odjížděl. Od tržnic po Národní divadlo, od mešit k pevnosti nad městem, odkud je panoramatický výhled na město a také korzo podél řeky Miljacka se svými rozmanitými mosty, to všechno jsme stihli. A samozřejmě jsme se nemohli vyhnout ani obrovským hřbitovům, které jsme viděli už dříve BiH. Nejčastější rok úmrtí na náhrobních kamenech je 1993, rok nejtěžších bojů na Balkáně.

Ačkoliv je Sarajevo ovlivněno Orientem, našli se i momenty, kdy nám docela připomínalo Brno. Třeba domy na nábřeží, nebo tramvaje. Možná i umístění v krajině. Těžko říct. Centrum je docela malé, ale nachodili jsme toho po něm nakonec od rána do večera docela hodně. Večer jsme stihli ještě jedno točené Sarajevsko a pak už museli rychle na ubytování, ráno jsme totiž vstávali docela brzo.

Sarajevo sice neleželo úplně na naší trase, ale vynechat ho prostě nešlo. Jeho příběh je významný pro moderní evropské dějiny. Místo rozbušky jednoho z nejkrvavějších konfliktů v dějinách lidstva, olympijské město zničené dosud posledním válečným konfliktem v Evropě, město na kulturní křižovatce Evropy. A právě tento poslední moment nám nejvíce utkvěl v paměti a ovlivnil i naše další plány. Právě zde jsme se poprvé rozhodli, že bychom se na kolech mohli vydat do Turecka.