Bosna a Hercegovina 2013

2. částZápadní Hercegovina

V Chorvatsku jsme nestrávili ani celé dva dny, opět jsme se vrátili do BiH, přesněji řečeno do západní části Hercegoviny. Právě tady bylo nejvíce přírodních i historických památek, včetně Mostaru. Tahle oblast je převážně obývaná Chorvaty a Bosňáky, což se snadno pozná nejen podle všudypřítomných chorvatských symbolů a mešit. Všechny cíle na dopravních značkách a cedule u vjezdu do obce jsou v BiH uváděny v latince i srbské cyrilici, přestože se jedná jen a pouze o transkripci místního názvu. O lecčems vypovídá, že většina nápisů cyrilicí byla tady na jihu přestříkána černou barvou.

Buško jezero

HrvaceOtokRudaGrabKamenskoHR / BiHBukova GoraTomislavgrad~ 85 km → / 1 194 m ↑

Sinj leží v úrodné rovině Sinjského pole (Sinjsko polje), do které vtéká řeka Cetina. Z této roviny jsme začali stoupat zpět k hranici BiH. Bylo zase docela teplo, kolem 30 °C, a nebe bez mráčku. Stoupání po široké silnici bylo lehce ubíjející. Okolní nízký porost neskýtal ani nejmenší stín. Žertoval jsem s Janou: „Támhle za tím kopcem je moře a u něj pláže. Na nich se válí tisíce Čechů. Není jim lépe? My se tady jak ti blbci potíme do kopce a lejí z nás litry potu.“ Odpověď byla rozhodná. Polehávání u moře opravdu není naše gusto. Na hranici jsme byli odbaveni velice rychle. Hned „za čárou“ byl hotel a restaurace se zahrádkou. Tak přesně tohle jsme potřebovali! Odměnou za nastoupené metry byl výborný oběd za normální, tedy přijatelnou, cenu.

Buško jezero – zásobárna vody pro chorvatskou elektrárnu Orlovac

Buško jezero bývalo ještě nedávno rozlehlou bažinou. Dnes je nově vzniklé jezero po přehrazení rezervoárem pro přečerpávací elektrárnu Orlovac, která se nachází dole v údolí na chorvatské straně. Snažili jsme se nějak k vodě dostat, ale silnice vede v odstupu od břehu a nikde se k ní nedá. Nejlépe jsme tak viděli jezero až ze stoupání do sedla Privala, jenže to už bylo proti slunci v protisvětle. O to lépe jsme měli před sebou nasvícené Duvanjsko polje a za ním pohoří Ljuboša planina na druhé straně sedla. V sedle se náhle začalo zatahovat a krátká sprška na sebe nenechala dlouho čekat. Je to s podivem, ale tento déšť byl jediným, který jsme za celé této výpravě zažili.

Město Tomislavgrad nevypadá nijak povzbudivě. Přestože nese jméno po prvním chorvatském králi Tomislavu I., který zde byl korunován, žádné historické památky, kromě nepřístupného františkánského kláštera, zde nejsou. Ve městě je mnoho zanedbaných domů a náměstí hyzdí vyhořelá budova jakéhosi obchodního či kulturního centra. V centru města jsme našli průměrný hotel se zbytečně vysokou cenou. Na radu místních jsme se ubytovali v motelu Papić u benzínové stanice za polovic. Měli jsme přitom pěkný pokojík s vlastní koupelnou a kam uložit kola.

Blidinje jezero

TomislavgradLipaBlidinje jezeroRaskrčeDonji PoklecaniPosušje~ 66,5 km → / 1 004 m ↑

Na další den jsme měli naplánovanou etapu do pohoří Ljuboša planina. Měli jsme v úmyslu zdolat dlouhý úsek po prašných cestách a přespání někde v horském resortu. Nakonec jsme se rozhodli, že si cestu zkrátíme a k hlavnímu cíli v horách – Blidinje jezeru – dojedeme z Tomislavgradu přímo. Za osadou Lipa skončil asfalt a pochopili jsme, zač jsou toho zdejší prašné cesty. Nešlo ani tak o povrch, ten byl docela sjízdný, ale každé auto, které kolem nás projelo, bylo zahalené do oblaka prachu. Naprosto bezohledně bez sebemenšího přibrždění kolem nás tak projelo několik aut. Už jsme se nemohli dočkat asfaltu. Ten skutečně přišel, ale až u jezera.

Blidinje jezero v krasové pánvi Dugo polje

Blidinje jezero získalo svůj název podle světle modré vody. V ní je rozpuštěný vápenec, a proto jinak čistá horská voda je lehce zakalená a vybledlá. Jezero leží na úpatí 2 113 metrů vysokého masivu Veliki Vilinac. Všude kolem je jinak vyschlá náhorní krasová planina a v ní roztroušené samoty a pastevecké salaše. Moc pěkná krajina, až na ty prašné cesty. Asfalt se zase na chvíli ztratil, ale pak jsme už najeli opět na pořádnou silnici. Byli jsme zaprášení od hlavy k patě. Vůbec nechápeme, když někdo takto jede terénem i s brašnami na kole celé dny. Přijeli jsme zase „do civilizace“. Projížděli jsme několika malými vesnicemi a překvapilo nás, kolik novostaveb jsme viděli a naopak žádné stopy po válce.

Za dalším malým sedlem jsme sjeli do města Posušje. Sháněli jsme se po nějakém ubytování. Našli jsme dva penziony. Jeden z nich byl úplně nový, moderní motel. Dole na parkovišti pod ním nějací chlapi umývali „wapkou“ party stany. Domluvili jsme se jak na umytí zašpiněných kol, tak i na ubytování. Tenhle nocleh byl vpravdě luxusní, na úrovni minimálně čtyřhvězdičkového hotelu, ale přitom nás stál „pouhých“ 30 €. Na Západě takovouto částku dáme sotva za jednoho a ještě v nižším standardu.

Ke Kravickým vodopádům

PosušjeŠiroki BrijegMokroDragičinaSlužanjMeđugorjeLjubuškiTreseljevina~ 84 km → / 746 m ↑

Pěkně odpočatí jsme po ránu vyjeli směr Mostar. Za sedlem cesta rychle odsýpala, až jsme sjeli do města Široki Brijeg. V něm jsme se odklonili ze silnice na Mostar. Nad městem stojí františkánský klášter známý mučednickou smrtí 30 mnichů, které tu za 2. světové války popravili jugoslávští komunisté. Klášter byl první předzvěstí silně římskokatolické, tedy ryze chorvatské oblasti. Kolem cesty jsme viděli četné kříže a před námi bylo město Međugorje, vyhlášené mariánské poutní místo. V roce 1981 se zde šesti dětem měla zjevit Panna Maria. Je to podobný příběh tomu, jaký se měl odehrát v portugalské Fátimě, kde jsme byli o dva roky dříve. Tehdy v Portugalsku nás zaujalo, jak silně návštěvu poutního místa někteří věřící prožívají. Odpočívali jsme zrovna po stromy, když kolem nás pochodovala skupinka mládeže za zpěvu náboženských písní jen s lahví vody v ruce. Nadšená mládež měla nejspíš namířeno na místo zjevení na Vrchu Zjevení (Crnica), kam vede poutní okruh. Původně jsme také uvažovali o tomto výstupu, ale horko bylo ubíjející. Kolem kostela je mnoho krámků s náboženskou tématikou, což nám opět připomnělo Fátimu. Je tu také velké prostranství pro setkávání věřících, připomínající festivalové podium. A ještě něco mne zaujalo. Celý dům zpovědnic v několika jazycích. No není tohle něco jako náboženský průmysl?

Vodopády Kravice – největší z vodopádů v Bosně a Hercegovině

To, že jsme v křesťanské oblasti, se projevilo také tím, že kolem cest jsou četné vinohrady. Tahle část BiH je známá svými víny. Pěstují se zde typické „balkánské odrůdy“ jako bílá Žilavka nebo červený Vranac. Vína odsud jsme si nakonec koupili i s sebou domů na konci cesty. Zdejším vínům slunce přeje. To jsme poznali i my, protože teplota odpoledne se vyšplhala vysoko nad 30 stupňů. V Međugorje jsou dva kempy, ale protože jsme měli náskok z rána, rozhodli jsme se, že dojedeme až ke známým Kravickým vodopádům, kde by se mělo dát přenocovat na tábořišti. Už shora jsme viděli, že kolem vodopádů je docela rušno. V chladivé vodě Kravice se koupala spousta lidí. Sjeli jsme dolů, a co tam nevidíme. Na louce stálo velké pódium a u něj obrovské reproduktory. Tak tady fakt přespat nemůžeme. Pořídili jsme nějaké fotky, jenže se tu fotilo špatně, protože vodopády byly v protisvětle. Tohle by chtělo nafotit ráno, ale tady se opravdu nocovat nedalo. Vyjeli jsme tedy opět nad údolí, když mi Jana říká, abych se zkusil zeptat na ubytování. V prvním domě jsem se zeptal a hned v sousedním domě ubytování možné bylo! Měli jsme pro sebe celý byt. Takže další komfortní ubytování za rozumnou cenu. To se to tu cestuje, že? :-)