Švýcarsko 2012

ÚvodZemí, kde se mluví čtyřmi jazyky

Když jsme před dvěma lety končili týdenní okruh po severu a východě Švýcarska, symbolicky na mostu přes Rýn u St. Margrethen, který je v tom místě státní hranicí s Rakouskem, dali jsme si slib, že se sem ještě jednou vrátíme a uskutečníme dvoutýdenní okruh.

Město Aigle obklopené vinohrady

Sliby se mají plnit a svoji dohodu jsme dodrželi po dvou letech. Trasu jsme tentokrát protáhli více na jih a na západ. Švýcarsko se nám tehdy jevilo jako absolutně dokonalá země, kde vše funguje, je nádherná krajina, které si lidé mimořádně váží a nedovolí její znehodnocení. Také podmínky pro cykloturistiku jsou velmi dobré. Jsou vyznačeny dálkové i spojovací trasy, a to nejen v mapách, ale i v terénu. Dá se jet i po silnicích, neboť na většině z nich je vyznačen na krajnici cyklistický pruh.

Nejprve bylo třeba stanovit místa začátku a konce trasy s ohledem na dopravní dostupnost. Tou je myšlena možnost dopravy na místo a zpět vlakem včetně přepravy kol v rozumném čase a za rozumnou dobu. Výchozím bodem tak byla Bregenz u Bodamského jezera na samém východě Švýcarska, cílovým Basilej. Při trasování byla největším pomocníkem interaktivní mapa na stránkách Veloland.ch. Bylo třeba najít místa noclehů a vůbec trasu na každý den „vyvážit“.

Tentokrát jsme cestovali ve čtveřici. Jirka Doubek a já jsme „staří matadoři“, kteří podobných akcí v různých zemích absolvovali již hodně. Eva Ovísková s námi byla poprvé před dvěma lety právě ve Švýcarsku a dálková cykloturistika ji tak nadchla, že letošek nemohla vynechat. Dáša Kaštilová byla nováčkem a možná byla trochu překvapená, co všechno taková akce obnáší. Příprava všech účastníků spočívala ve dvou oblastech: materiální vybavenosti a fyzické zdatnosti. Především nutnost fyzicky zvládnout celou akci vyžadovalo od jara trénovat.

Švýcarsko je nesporně nejdražší zemí ve střední Evropě. Aby nás dovolená ve Švýcarsku finančně nezruinovala, nocovali jsme výhradně ve vlastních stanech v kempech a stravovali se přípravou jídel z polotovarů a surovin nakupovaných v místních obchodech. I když je toto základní způsob cestování na všech našich expedicích, jinde přece jen občas najíme v restauracích.

Naši druhou cestu do Švýcarska jsme zahájili v pátek 10. srpna 2012 z Brna, převážně vlakem, částečně po vlastní ose do hlavního města rakouské spolkové země Vorarlberg Bregenz. Na kolech následovala cesta údolím Rýnu k jednomu z jeho pramenů a na průsmyk San Bernardino. Odtud kantonem Ticino do italské Domodossoly, přes Simplon do údolí Rhôny, k Ženevskému jezeru, kolem jezer Neuchâtelského a Bielského a nakonec pohořím Jura do Basileje, odkud jsme se vrátili vlakem domů. I přes určité potíže na cestě se nám naplánovanou trasu podařilo z velké části dodržet a ve Švýcarsku jsmé strávili dva pěkné týdny na kolech.

přehled cesty
Datum:10. 8. – 25. 8. 2012	Druh cesty:výprava natěžko
Počet ujetých kilometrů:999 km →	Z toho Brno – Vídeň:100 km →
Nejvyšší bod cesty:2 065 m n. m. (Passo del San Bernardino / San Bernardino Pass)
Navštívené státy:Švýcarsko Lichtenštejnsko Itálie Francie Rakousko
Navštívené švýcarské kantony:SG, GR, TI, VS, VD, GE, FR, BE, JU, BL, BS
Navštívená spolková země Rakouska: Vorarlbersko	Navštívený region Itálie:Piemont
Navštívený region Francie:Rhône-Alpes	Doprava: Vlakem   Přepravci: SBB-CFF-FFS, ÖBB, ČD
Účastnící cesty:Martin Vůjta, Jiří Doubek, Eva Ovísková, Dagmar Kaštilová