Švýcarsko 2012

5. částŠvýcarské postřehy

Švýcarsko je nesporně jednou z nejspořádanější zemí regionu i Evropy. Švýcarská čistota a pořádek jsou vyhlášené, zaujala nás však také průzračná voda v jezerech a řekách a to i ve městech, perfektní infrastruktura, vyspělé zemědělství a samozřejmě úchvatné přírodní scenerie.

Švýcarský sen

Často jsem si kladl otázku, v čem spočívá bohatství a prosperita Švýcarska. Určitě lze hledat kořeny v minulosti. Švýcarsko si v obou světových válkách 20. století udrželo neutralitu, nebylo vtaženo do válečných konfliktů a díky tomu nebyla jeho infrastruktura decimována fyzicky ani finančně. Švýcarsko není členem Evropské unie, má však s členskými státy uzavřenu řadu smluv, které mu přinášejí výhody. Není však v celní unii s EU, díky čemuž se chrání před volným pohybem zboží z ostatních členských států.

Ke Švýcarsku patří vlaky

Také prakticky neumožňuje tranzitní silniční nákladní dopravu a vše přepravuje po železnici. Naše nářky nad degradací českého zemědělství ničeného dovozy dotované produkce z jiných států EU, kterým se přitom díky členství v EU nemůžeme bránit, by ve Švýcarsku neměly opodstatnění. Na rozdíl od našich polí v lepším případě osetých technickými plodinami, v horším zatravněných nebo zastavěných slunečními elektrárnami, je ve Švýcarsku každá píď půdy obdělána. Kromě obilí, kukuřice a řepy se pěstuje zelenina všeho druhu, viděli jsme obří ovocné sady jabloní, hrušní, meruněk, broskvoní, třešní, ale také malin a jahod a vinohrady. Také vepříny, drůbežárny s volnými výběhy slepic, stáda pasoucích se krav. Většina ovoce a zeleniny v supermarketech, veškeré maso a mléčné výrobky jsou označeny zemí původu Švýcarsko. Švýcarsko není agrární zemí. Všude, kde je to možné, stojí moderní průmyslové areály. Většinou pohromadě několik firem, různé kovovýroby, přesné lití, výroby lanovek, dopravní techniky, dřevovýroby, zpracovny ovoce, elektrovýroby atd. A tu je zase rozdíl od nás. U nás v posledních letech vyrostly obří velkosklady zboží, které je tu uskladněno, aby se mohlo převážet po celé Evropě tam a zpět, a dále montovny zahraničních firem, které zde nechávají za nízké mzdové náklady montovat výrobky vyvinuté jinde. Firmy se sice hájí tím, kolik tu zaplatí na daních z mezd a dani z přidané hodnoty, z makroekonomického hlediska však toto prosperitu nedělá, přidaná hodnota je zanedbatelná. Rozhodně není pravda, že by Švýcarsko žilo z anonymních vkladů v místních bankách a dalších finančních institucích. Vytváří se tam hodnoty, o kterých se nám ani nesní. Navenek se to projevuje perfektní infrastrukturou.

Ačkoli je rozloha Švýcarska ve srovnání s Českou republikou poloviční a značná část území je díky vysokým horám neobyvatelná, žije tam téměř 8 milionů obyvatel. Všimli jsme si, že hlavně okolí velkých měst obklopují rozsáhlé obytné aglomerace a výstavba se táhne od údolí řek a břehů jezer stále výše do svahů.

Švýcarský jazykový babylon

Zvláštností Švýcarska je vícejazyčnost. Používání jazyků je vázáno na regiony a jazykové hranice jsou ostré. Vypadá to tak, že jedete např. frankofonními vesnicemi a najednou vjedete do vesnice s německým názvem, všechny nápisy jsou v němčině a lidé mluví jen německy.

Výzdoba města Delémont

Jazykové hranice lze nakreslit přesně do mapy. Jen některá velká města na hranici jazykových zón jsou dvoujazyčná, např. Biel/Bienne. Platí, a vícekrát jsem si to ověřil, že lidé nepoužívají a neznají jazyky jiných kantonů. To znamená, že ve frankofonní oblasti se nedomluvíte německy ani italsky, v italském ani německy, ani francouzsky atd. Mladí a vzdělaní lidé pochopitelně umí anglicky, nelze však na to spoléhat, na venkově s angličtinou moc nepořídíte. Toto bylo pro mě velkým překvapením, ani taková komunikační překážka však zjevně neomezuje fungování státu, který prosperuje tak, že je v hlavních parametrech nejvyspělejším na světě. Ve Švýcarsku jsou čtyři oficiální jazyky: němčina, francouzština, italština a rétorománština. Neoficiální, prý také živý jazyk je ladinština (románský jazyk používaný v několika údolích). Údolí zadního Rýna má být oblastí, kde se snad ještě rétorománsky mluví. Není pochyb, že zeměpisné názvy v té oblasti znějí velmi zvláštně, nesporně románsky. Lidé tam mluví jazykem, který zní jako italština. Jestli to byla ta rétorománština, nevím. Každopádně do spisovné italštiny měl ten jazyk daleko. Na všem zboží jsou nápisy ve třech jazycích, s rétorománštinou se nepočítá. Také švýcarské dráhy mají zkratku SBB-CFF-FFS, používanou na vozech a lokomotivách, což je třikrát totéž ve třech jazycích. To je ale asi tak celá tříjazyčnost, jinak platí, že v každé oblasti se používá jen jeden jazyk. Například i jízdní řády jsou jen v jednom jazyku, stejně tak veškeré nápisy, reklamy, noviny atd.