Portugalsko 2011

ÚvodSeverní okruh zemí na konci Starého světa

Vždy na podzim, když přijdou nevlídné plískanice, přemýšlíme o našich dalších cestách, nejlépe do teplých krajin. Na mapě Evropy zůstává stále spousta míst, která bychom rádi poznali v sedle kola. Když jsme takto prověřovali, kam se dá dobře dopravit, napadlo nás, že bychom mohli navštívit Portugalsko. O této zemi jsme uvažovali již velmi dlouho, a tak jsme si řekli, že není důvod otálet. Hodně jsme o ní slyšeli a mnozí přátelé a známí, kteří zde byli, o ní vyprávěli. Země s velmi bohatou historií a našinci celkem málo poznanou přírodou, to byl ideální cíl naší cesty.

Na konci Evropy – atlantické pobřeží u města Ericeira

V dobách středověkých a raně novověkých zámořských objevů a dobývání nových území bylo Portugalsko jednou z tehdejších světových velmocí. Koloniální panství portugalských panovníků zahrnovalo rozsáhlá území, především v Africe a jižní Americe. Právě díky někdejšímu vlivu Portugalska na mapu světa je portugalština se svými 185 milióny mluvčími sedmým až osmým nejrozšířenějším jazykem na světě, přičemž počet obyvatel samotného Portugalska je jen o malinko vyšší než u nás. Kolonie zajistily středověkému státu nesmírné bohatství. Moc jeho vládců dodnes připomínají honosné stavby, často zapsané na Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO.

Příprava cesty byla poměrně snadná. Informací bylo všude dostatek a naše trasa proto velmi brzo získala svoji podobu. Portugalsko je o něco málo větší než Česká republika, tudíž nám bylo hned ze začátku jasné, že za necelé dva a půl týdne, které jsme měli jako obvykle na cestu, stihneme projet jen jeho část. Soustředili jsme se na severní dvě třetiny země, kde je koncentrováno nejvíce z významných památek a kde jsou také pěkné hory. Ani tak jsme ale nemohli stihnout vidět vše. Část cesty jsme si dokonce museli zkrátit vlakem. I přesto nám vycházely relativně dlouhé denní etapy, několikrát kolem sta kilometrů, což není při častých návštěvách památek pro nás tak obvyklé. Cesta se později ukázala jednou z dosud nejnáročnějších.

Do Portugalska jsme se původně chtěli vydat v jarním termínu, ale nakonec jsme v červnu dali opět přednost Středomoří. Zemi na nejzápadnějším koutu Evropy jsme navštívili v době prázdnin. Ukázalo se to jako dobré rozhodnutí. Kdybychom jeli na jih, byl by asi červen správnou volbou, ale na severu Portugalska patří právě letní období k nejsušším, takže ideální byl přelom července a srpna. Díky neustále vanoucímu svěžímu silnému větru od Atlantického oceánu je pocitová teplota i uprostřed letních dní celkem příjemná. Vítr ale na druhou stranu představuje v Portugalsku vskutku vytrvalého protivníka cyklistů. Převažující směr jeho proudění je od severozápadu, což při našich plánech znamenalo, že velkou část naší cesty jsme jeli proti němu. Z již zmíněných důvodů potřeby přepravy vlakem byl však pro nás tento směr praktičtější. Zvolený směr okruhu mimochodem zapříčinil, že pomyslným vrcholem cesty tak nebylo symbolické dosažení nejzápadnějšího bodu Evropy, ale nejvyššího bodu kontinentálního Portugalska. Čas nám zbyl i na příslovečnou „třešničku“ v podobě toulek ulicemi Lisabonu.

V červenci jsme tedy usedli na Ruzyni do letadla a vydali se na téměř dva a půl tisíce kilometrů dlouhý let do Lisabonu …

přehled cesty
Datum:22. 7. – 8. 8. 2011	Druh cesty:výprava natěžko
Počet ujetých kilometrů:1 376 km →	Z toho nalehko:20 km
Nastoupaná výška:19 009 m ↑	Nejvyšší bod cesty:1 993 m n. m. (Torre)
Doprava:Letecky Praha – Lisabon	Přepravci:TAP Portugal, Comboios de Portugal
Navštívené státy:Portugalsko	Účastnící cesty:Jaromír Krejčí, Jana Pavlusová