Burgundsko 2005

3. částBurgundské odkazy staletí

Ne že bych chtěl čtenáře zahrnout záplavou informací o jednotlivých historických periodách až po současnost, ale přece jen si neodpustím poznámky o některých mnou navštívených místech, jež jsou spojena se zajímavými historickými událostmi. Téměř bez nadsázky lze říci, že na první pohled nijak zajímavé návrší s obcí Alise-Sainte-Reine, na které jsme se doslova vydrápali sliti potem, je místem vzniku novodobé Francie. O co jde? V roce 52 před Kristem, ve zlatém věku Říše římské se na tomto pahorku odehrála bitva u Alesie, ve které vojska Gaia Julia Caesara porazila galské kmeny vedené Vercingetorixem. Od té doby se Galia stala římskou provincií. Místo bitvy připomíná socha - nikoli však vítěze, ale poraženého Vercingetorixe. Socha byla postavena za Napoleona III. a ztvárněný velitel se tváří sebevědomě jako vítěz. Francie se ke Galii hlásí jako ke svému základu.

Zřícenina chámu boha Iana v Autunu

Na jižním okraji vrchoviny Morvan se nachází město Autun s mimořádně dlouhou historií; bylo založeno již Octavianem Augustem v 1. století před Kristem. Z římského města Augustodunum dodnes zbyly části hradeb, dvě brány, divadlo a zřícenina chrámu, údajně zasvěceného bohu Ianu. Je zajímavé, že hradby a brány sloužily prakticky až do 19. století. Jednou z bran stále vede silnice do města. Za zmínku stojí také, že město mělo za římských dob čtyřikrát více obyvatel než v současnosti (dnes 18 tisíc obyvatel). Snad lze do této éry přiřadit ještě zmínku o městě Quarré-les-Tombes. V názvu města jsou skutečně obsaženy hroby. V okolí tohoto města bylo nalezeno větší množství kamenných rakví – sarkofágů datovaných do 7. až 10. století po Kristu. Sarkofágy jsou vyskládány kolem kostela na náměstí.

Zlatý věk Burgundska nastal v období raného středověku. Již v roce 910 byl založen benediktinský klášter v Cluny, významné středisko víry a vzdělanosti. V roce 1098 vzniklo opatství Citeaux, které dalo vzniknout cisterciáckému řádu. Navštívil jsem jej na své zpáteční cestě. Po starém klášteru tam však téměř nic nezbylo, byl vypleněn za francouzské revoluce. Na pozemku po bývalém opatství je jen vycházková trasa s informačními tabulemi. V sousedství stojí asi 100 let staré budovy obnoveného kláštera.

Po opatství Citeaux byly v okolí založeny další cisterciácké kláštery, z nichž se mi podařilo navštívit dva: Fontenay a Pontigny. Opatství ve Fontenay založil sv. Bernard v roce 1118. Také tento klášter tak řečeno vzal za své ve francouzské revoluci. Opuštěný areál koupila rodina Montgolfierů, známá vynálezem horkovzdušného balonu, a zřídila v něm papírnu. Na začátku 20. století objevil Fontenay lyonský bankéř a milovník umění Édouard Aynard a v roce 1906 objekt od Montgolfierů koupil, aby toto místo oživil a zachránil jeho památky pro další generace. Jeho potomci vlastní areál dodnes. Většina původních staveb je zachována a po odstranění pozdějších úprav připomíná, jak opatství vypadalo v době své největší slávy. Kostel dlouhý 66 metrů vystavěný v pozdně románském slohu vysvětil v roce 1147 sám papež Evžen III. Na kostel navazuje společná ložnice mnichů – v jedné místnosti jich žilo více než sto. Kostel a ložnice vymezují ze dvou stran křížovou chodbu. Její lomené oblouky patří již do období rané gotiky. Z poněkud pozdějších dob pocházejí hospodářské budovy (heslo cisterciáků: ora et labora – modli se a pracuj). To jiný cisterciácký klášter byl založen v roce 1114 v Pontigny. I tento klášter zanikl za revoluce. Z kláštera je dodnes zachována budova kostela. Tato úchvatná stavba představující přechod románského a gotického slohu překvapuje nejen svým vzhledem, ale i rozměry. Vždyť na délku měří 118 metrů. S Pontigny je spojen pobyt Thomase Becketa, biskupa z Cantebury, a jeho druhů, kteří se sem uchýlili v době svého pronásledování v 12. století.

Opatství Fontenay

V 10. a 11. století byly kláštery nejen centrem církevního života, ale i vzdělanosti a kultury. Vždyť většina evropských národů neměla vlastní jazyk ani písmo. Nejstarší písemné záznamy z těch dob jsou proto psány latinsky. Jen nepatrný zlomek lidí uměl číst a psát. Právě kláštery tehdy soustřeďovaly výkvět inteligence. Dnes se zdá neuvěřitelné, že mniši jednoho kláštera celý rok přepisovali jednu knihu. Tu věnovali jako základ novému klášteru. A tam tu knihu zase za rok přepsali a darovali ji dál. Tímto způsobem vznikaly první knihovny. Tyto knihy zachycovaly nejčastěji životy svatých, ale psaly se i kroniky. A právě díky tomu se nám zachovaly záznamy událostí těch dob. Jaký kontrast proti vrcholnému období Říma! Po několika stoletích zmatku a chaosu se začínalo v podstatě od nuly.

Ve srovnání s kláštery vznikala města přece jen později. Období největší slávy středověkých měst bylo ve 12. až 14. století. Ve Francii zůstalo mnoho měst ve stavu značně podobném tomu ve středověku. Z burgundských měst, která jsem navštívil, to platí především pro Dijon a Auxerre. Dijon, hlavní město Burgundska, leží na rovině, a proto v něm není na první pohled dobrá orientace. Centrum města tvoří síť klikatých, místy značně se zužujících ulic. Co chvíli se narazí na románský nebo gotický kostel, uliční řady tvoří domy z 15. nebo 16. století. Mezi nimi na větších pozemcích jsou šlechtická sídla ze 17. století - něco jako zámky, ale v souvislé zástavbě. Auxerre je město vypínající nad řekou Yonne. Díky tomu, že je na svahu, jsou od řeky kouzelné pohledy na katedrálu a kostely značně převyšující okolí. I v Auxerre jsou středověké domy v úzkých uličkách. Menší města jako třeba Semur-en-Auxois nebo Flavigny-sur-Ozerain, jsou tichá a klidná. Úplně se v nich zastavil čas. Ve zbytcích bývalého kláštera ve Flavigny se už po staletí vyrábějí bonbony. Majitelé si zakládají na dlouhé tradici a používání výhradně přírodních surovin. Klasické místní bonbony jsou anýzové.