Burgundsko 2005

2. částBurgundskou krajinou

Burgundsko s hlavním městem Dijonem se nachází ve východní části Francie. Převážná část krajiny je mírně zvlněná, jen uprostřed Burgundska se nachází vrchovina Morvan s nejvyšší horou Haut Folin (901  m n.  m.). Kdo by očekával Burgundsko jako zemi porostlou vínem, bude zklamán. Kopcovitý terén je pokryt převážně pastvinami, nezanedbatelnou část rozlohy pokrývají listnaté lesy. Malá část je obdělána jako orná půda. Z poměrněvelkého území, které jsme navštívili, jsou vinohrady jen podél řeky Serein.

Venkovský zámek v pohoří Morvan – La Petite Verriére

V burgundských městech jakoby se zastavil čas. Téměř každé z nich má zachovalé středověké jádro obklopené hradbami. V centrech jsou středověké domy, románské a gotické kostely, úzké uličky a malá náměstí. Trochu připomínají Staré město pražské, ale vše je starší. I v podhradí převažují staré domy. Kolem měst chybí věnce panelákových sídlišť, čtvrti rodinných domků, ale i průmyslové objekty. Zdá se, že život těchto měst se odehrává za zdmi prastarých domů a v úzkých uličkách. I obraz burgundského venkova vypadá podobně. Ve vesnicích převažují stavení z kamene s červenými střechami z pálené hlíny. Novou výstavbu je vidět spíše výjimečně. Vesnice jsou menší než u nás a i jejich vzdálenosti od sebe jsou větší. Takže docela vhodná krajina pro cyklistiku.

Díky řídkému osídlení a přitom poměrně husté síti silnic se tam dobře jezdí na kole. Řekl bych, že v mnoha oblastech tu jezdí méně aut než u nás. Je však samozřejmě nezbytné se vyhýbat hlavním silnicím, na nichž je dálková doprava. A ani se nepřibližovat větším městským aglomeracím. Francouzští řidiči jsou k cyklistům mnohem ohleduplnější než ti naši. Co se týká možnosti jízdy mimo veřejné silnice, není to tak jednoduché. Ve Francii se více než u nás ctí soukromé vlastnictví. Tak například většina cest odbočujících ze silnice do lesa je přehrazena závorou s nápisem „Propriété privée“ (soukromý majetek). Pastviny ohraničují živé ploty a jsou také uzavřené. Krajina zkrátka není tak průchozí jako u nás.

Nelze říci, že by Francie byla železniční velmocí, je to spíše země zrušených tratí – kam se kolem sebe podíváte, vidíte zrušené tratě, téměř v každém městečku nádraží bez kolejí. Zrušené vedlejší tratě však vyrovnává síť dálkových vysokorychlostních tratí systému TGV. Vlaky po nich jezdí rychlostí až 320 km/h. Vidět vlak řítící se třísetkilometrovou rychlostí krajinou je opravdu zážitek. Na obzoru se vlak objeví jako housenka, za pár okamžiků se doslova mihne a zmizí za druhým obzorem. Vlaky TGV jezdí po speciálních tratích vedoucích z Paříže do několika směrů. Po hlavních tratích jezdí vlaky v intervalu pár minut. Z vysokorychlostní tratě však postupně odbočují na běžné tratě, kde již jezdí obvyklou rychlostí a zajišťují tak dopravní obsluhu rozsáhlého území.