Burgundsko 2005

1. částPo letech s cestovkou

Zájezd do Burgundska nebyl mým prvním zájezdem. Před lety jsem byl s jinou cestovní kanceláří v Portugalsku, ale autobus ve špatném technickém stavu, odpudiví řidiči a každodenní (spíš každonoční) pitky mě od dalších cest s cestovkami odradily, pak jsme několik let s přáteli prázdninové cesty plánovali společně. Na cestu s cestovní kanceláří jsem se tedy vydal po několika letech.

Semur-en-Auxois

Každý zájezd, aby se vůbec naplnil slíbený program, musí být dobře zorganizován. Toto bývá hned první kámen úrazu. Naši lidé, po zkušenosti z minulého režimu, jsou často alergičtí na to, když jim má někdo organizovat volný čas. Průvodce proto musí být schopen poznat míru nutné organizace a účastníky přesvědčit, že bez ní se slíbený atraktivní program nesplní. Pak jsou totiž zase jiní lidé schopni se domáhat náhrady za nesplněný program. Takže to není vůbec jednoduchá záležitost.

Velmi podrobný program našeho zájezdu jsme měli k dispozici ještě před přihlášením. Každý tedy věděl, do čeho jde. Pan Okrouhlík, majitel cestovní kanceláře a vedoucí zájezdu v jedné osobě, se projevil jako velmi pečlivý a dobře připravený průvodce. Program se splnil na 100 %, aniž by někdo měl pocit, že je do něčeho nucen, aniž by bylo zbytečně mnoho nevyužitelného volného času nebo aniž by splnění programu vyžadovalo nepřiměřené úsilí. Naštěstí se v našem zájezdu neobjevili lidé, kteří mají vrozenou vlastnost být ke všemu předem kritičtí a stále se něčeho domáhat, a tudíž mezi námi vládla pohoda a klid, což jsou věci k nezaplacení.

Na zájezdu nás doprovázel úplně nový autobus Karosa s fungující klimatizací a s přívěsem na kola. Jízda byla, až na obvyklý malý vnitřní prostor, docela pohodlná. Kromě přesunu do Francie jsme však v autobuse moc času netrávili, protože program byl hlavně cyklistický. Spalo se vždy několik nocí na jednom místě, odkud se dělaly okružní výlety nebo přejezdy. Denní program zahrnoval základní, prodloužené i zkrácené varianty od 40 do 100 km podle chuti a sil účastníků. Ke každé trase jsme dostali kopii mapy, popis zajímavostí a kilometráž. Trasa byla v mapě velmi pečlivě zakreslena a ke cti pana Okrouhlíka je třeba říci, že kilometráž vycházela s přesností na jeden kilometr! V popisu nechyběly informace o místech, která stojí za zastavení: především historické památky, kláštery, města, zámky, plavební kanály atd. Všech 30 účastníků jezdilo po malých skupinkách, dvojicích nebo trojicích. Jednu takovou skupinku jsem vytvořil i já s Vaškem.

U starého silničního rozcestníku v Burgundsku

Kempy, v nichž jsme byli ubytováni, byly dost jednoduše zařízené, nicméně čistota byla všude dostatečná a v noci klid, což se údajně ve Francii důsledně dodržuje. Zájezd byl, na rozdíl od většiny zájezdů podobného druhu, bez stravování. Vedle vlastního stravování jsme párkrát zašli na jídlo do restaurace, výsledek byl někdy rozpačitý. Především platí, že mezi polednem a sedmou hodinou večer Francouzi pravděpodobně nejedí. Nikde, ani v tak velkém městě, jako je Auxerre, se před sedmou v žádné restauraci nevaří. Za druhé, jídlo i pití je v restauraci na naše poměry dost drahé. Cenově výhodnější je menu, nejlevnější jsou kolem 10 EUR, ale to se po celodenním sportování jeden moc nenají. Z těchto důvodů je asi nejlepší se snažit ochutnat jen opravdové speciality. V Burgundsku to byly hovězí steaky a burgundská vína. Určitě stojí za to se zastavit na vesnické slavnosti. V neděli na konci léta to není nic těžkého. Součástí slavnosti je vždycky bleší trh. U stánků se dají ochutnat místní speciality. Podařilo se nám zastavit na dni otevřených dveří v jednom rybářství. Výborné menu nebylo ani tak drahé. A hlavně ta atmosféra. Lidé jsou rádi, když se u nich někdo cizí zastaví.