Na kole okolo České republiky 1999

5. částNa jih do Českých Budějovic

Z Křivoklátska přes Brdy na Příbramsko

RoztokyTočníkŽebrákHořoviceJincePříbramŽelízyMirovice~ 91 km

Ráno v kempu u Berounky bylo velice poetické. Martin si vzal kameru a šel filmovat k řece. Kemp jsme opustili časně a před devátou jsme se již hlásili v Roztokách v opravně. Předal jsem svoje kolo do servisu a vydali jsme se na pěší výlet na Křivoklát.

Hrad Křivoklát

Došli jsme až k hradu, ale davy turistů nás odradily od prohlídky. Za necelou hodinku jsme se vrátili pro kolo a pokračovali v naší trase. Vystoupali jsme z údolí Berounky a mírně zvlněnou krajinou Křivoklátska dojeli až ke známé dvojici hradů Žebrák a Točník. Žebrák je malá zřícenina s válcovou věží, ze které je však zajímavý výhled i přesto, že leží dole v obci pod kopcem. To k Točníku se musí vystoupat nahoru. Asi proto, že s těžkými koly se nám nechtělo škrabat nahoru, vydal se na Točník Martin pěšky sám, zatímco já jsem hlídal kola u Žebráku. Hrad Točník býval královským hradem Václava IV. Dodnes je jedním z nejrozsáhlejších hradních komplexů u nás.

Další naše cesta vedla na Hořovice a k Brdům. Brdy bychom si bývali rádi projeli, ale přes vojenský prostor to nešlo. Za chvíli jsme tedy skončili na hlavní silnici č. 30 do Příbrami. Kousek jsme museli přetrpět intenzivní provoz. Příbram by jistě stála za delší návštěvu. Zvažovali jsme nad výšlapem na Svatou horu, jenže pohled na hodinky naznačil, že budeme muset pokračovat. Také po telefonátu do hornického muzea jsme zjistili, že poslední prohlídka začínala před dvěma hodinami. Nějak jsme ten čas při plánování neodhadli. Provoz po vedlejších silničkách za Příbramí už byl v pohodě. Krajina příjemně ubíhala. V obci Starosedlský Hrádek jsme objevili zámeček u rybníka ve velmi dobrém stavu. Blížili jsme se k cíli 15. dne naší cesty, Mirovicím. Ve zdejším kempu kromě nás a jednoho holandského auta nebyl vůbec nikdo. Dokonce ani správce. Ale majitel si nás zřejmě všiml při příjezdu a za chvíli tu stálo jeho auto. Po chvíli dohadování jsme usmlouvali (!) cenu s ohledem na suché záchodky a postavili stan. Voda z bojleru byla po horkém dni prakticky jen pro nás. Začala krásná hvězdnatá noc, mléčná dráha na obloze neuvěřitelně zářila.

Střední Povltaví a Písecko

MiroviceOrlík nad VltavouZvíkovOstrovecČížováPísekRažice~ 60 km

Ani tentokrát jsme se neopozdili proti pravidelnému rannímu režimu a kemp jsme opustili přesně v osm. Hned poté se ale dost silně rozpršelo a téměř dvě hodiny jsme nedobrovolně strávili v průchodu místní spořitelny. Když se déšť trochu umírnil, zkusili jsme vyjet směrem k Orlíku. Cestou se ale opět rozpršelo a proto jsme na Orlíku zůstali další půl hodinu pod stromem, který postupně propršel. Kdyby alespoň nebylo pondělí, dal by se déšť přečkat prohlídkou zámku, takhle jsme se jen mohli přesunout pod lešení, ze kterého pro změnu kapalo vápno. Zkusili jsme tedy najít hospodu. Na poslední chvíli, kdy se opět rozpršelo, jsme ji našli ve Starém Sedle. Teplá polévka nás postavila na nohy. Neuvěřitelné se stalo skutkem. Během pár minut se nebe roztrhalo a zůstalo bez jediného mráčku. To byla příležitost pro dosušení stanu. Nálada se opět zlepšila a malebnou krajinou nás cesta dovedla až do historického města Písku.

Kamenný most v Písku

Písek je velmi pěkně upravené město, prohlídku centra jsme ani přes pokročilý čas nemohli vynechat. Do restaurace u řeky jsme zašli na večeři. Nepoučeni z toho, že s těmito koly a nákladem nemáme sjíždět do terénu, jsme Písek opustili po kostrbaté cestě podél Otavy k Zátavskému mostu. Když jsem tu naposledy jel s kamarádem Mirkem na lehko, zdála se cesta, i přesto, že tehdy tu ležela vrstva sněhu, sjízdnější. (Dnes je zde vzorná cyklostezka, sice ne asfaltová, ale krásně hladká, jak jsme se o 11 let později přesvědčili.) Právě u Mirka, mého spolužáka ze školy, jsme tento den skončili. Pár let jsme se neviděli, takže spát jsme šli neobvykle pozdě.

Netolicko a Českobudějovicko (jihočeskými rybníky I. část)

RažiceProtivínVodňanyBavorovKratochvíleNetoliceČeské BudějoviceHrdějovice~ 80 km

Tentokrát se nám ráno včas vyjet nepodařilo. Co naplat, museli jsme dál za stálého mrholení. V Protivíně konečně přestalo pršet. K pivovaru vede platanová alej. Pochopili jsme, proč má zdejší pivovar ve znaku platanový list. Po hlavní silnici jsme dojeli do Vodňan. Jízda v rušném provozu po dešti nebyla dvakrát příjemná, ještěže to bylo jen pár kilometrů. Těsně za hranicí města píchl kolo Martin. Těch defektů se asi nezbavíme, říkali jsme si, a navíc, zase začalo silně pršet. Déšť jsme přečkali pod mohutným stromem a začínali jsme být pěkně otrávení. V první půlce výpravy nám tak pěkně počasí přálo… Teprve po bezmála další ztracené hodině se mraky začaly roztrhávat. Oblaka se sice nezvedla jako u Orlíku, ale na další déšť to již nevypadalo.

Jihočeská obec Holašovice

Zámek Kratochvíle, kam jsme poté dojeli, je trochu netypický. Hlavní zámecká budova je obehnána vodním příkopem, kolem dokola je upravená francouzská zahrada. V zámku se nachází expozice animovaného filmu (dnes už to neplatí). Je to neobyčejně zajímavá podívaná, na chvíli jsme se přenesli do časů svého dětství a zavzpomínali na všechny ty krásné kreslené i loutkové pohádky. U zámku nás tehdy ještě překvapilo, že naše kola jsme museli zanechat na hlídaném parkovišti, kde pro ně byla vytvořena speciální sazba. Bylo to ale lepší než dohadování o opření kol kdesi v průjezdu. Trochu s časovým skluzem proti plánu, zapříčiněným neustálými přeháňkami, jsme dojeli do Holašovic. Právě odtud pocházejí známé fotografie jihočeských statků s průčelími ve stylu selského baroka. Díky jedinečně zachovalému rázu návsi byla vesnice zapsána na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Tuto skutečnost připomíná pamětní deska na kameni uprostřed návsi. Vzhledem k pokročilému času jsme se snažili co nejrychleji dostat do Českých Budějovic, abychom ještě stihli otevřené obchody. Z Budějovic jsme viděli jen historické náměstí, na výstup na věž a podrobnější prohlídku nezbyl čas. Navečer se na chvíli ukázalo slunce na obloze. To jsme se ale již vymotali z centra města do Hrdějovic, kde jsme přespali u známých.