Na kole okolo České republiky 1999

2. částOrlické patálie

Orlické hory

ŠtítyDolní BoříkoviceLichkovČeské PetroviceZemská bránaBartošovice v Orlických horáchNeratovOrlické ZáhoříBedřichovkaŠerlich~ 70 km

Po ránu ve Štítech jsme se snažili opět koupit mapu, tentokrát na přejezd Orlických hor. Trasu jsme měli sice naplánovanou, ale přejezd Hané nás přesvědčil, že bez mapy se po vedlejších silnicích prakticky jet nedá. Samozřejmě, nikde žádnou mapu neměli (mějme na paměti rok naší výpravy), proto jsme vyrazili bez mapy s nadějí, že cestou nějakou koupíme. A opravdu v Červené Vodě, na radu místních, jsme na poště mapu koupili. Žádný zázrak to nebyl, ale byla to padesátka, takže svůj účel splnila. V Červené Vodě jsme také sjeli z hlavní silnice a vystoupali směr Horní Boříkovice, odkud se nám otevřely pěkné výhledy na hřeben Jeseníků a Rychlebských hor. U cesty se začaly objevovat první roubené chalupy, znamení toho, že přijíždíme do jiného kraje.

Petrovičky na úpatí Orlických hor

Na hlavní silnici ve stoupání za Lichkovem mi praskl drát v zadním kole. Tento rok to bylo již podruhé, poprvé hned za Brnem na testovací jízdě o rok dříve. Zkrátka nové a neprověřené kolo. Do Mladkova jsem musel absolvovat jízdu s pořádnou osmičkou. Měli jsme ale štěstí, místní opravář výplet opravil a tak jsme mohli opět zabrat naplno do kopců. Před námi bylo sedlo Adam. Přes Petrovičky jsme „vyfuněli“ do kopce k turistickému přechodu u nějž nebyla žádná kontrola. K legálnímu překročení hranice v tomto místě stačil jen cestovní pas, takže jsme si udělali malou vycházku do zahraničí. Z tohoto místa je báječný rozhled do polského Kłodska. O tohle území přišla kdysi císařovna Marie Terezie a už nikdy se k českým zemím nevrátilo. Přechod je jen pár metrů pod vrcholem stoupání do sedla Adam. Alejí jsme sjeli do Českých Petrovic a opět ke státní hranici k mostu zvanému Zemská brána. V údolí zde řeka Divoká Orlice vyhloubila kaňon.

Dál podél Divoké Orlice jsme dojeli až do Bartošovic. „Kudy se pokračuje na Haničku?“, ptám se Martina pod kostelem. Martin couvá dva kroky ke mně, chvilka neopatrnosti, v tom mu kolo padá na bok a už stojí nohou ve výpletu zadního kola. Oprava nás stála tři hodiny cenného času. Martin se musel se zadním kolem dopravit stopem a autobusem do Žamberka a zpět, protože stahovák na zadní kolo jsme samozřejmě s sebou neměli. S opravou kola padla i šance dojet k pevnosti Hanička na hřebeni.

Česko-polské pomezí Orlických hor

S opraveným kolem jsme pokračovali podél česko-polské hranice směrem na Orlické Záhoří. Celou cestu nás provázely pěkné výhledy do údolí. V Neratově jsme navštívili zbor barokního kostela, tehdy ještě zcela zdemolovaný. Jelo se v pohodě, když tu najednou… V Orlickém Záhoří se opět ozval z mého zadního kola podezřelý zvuk. Druhý prasklý drát za jeden den vůbec nepotěší. U hotelu jsme se snažili sehnat odbornou pomoc. Marně, v půjčovně kol měly jen dráty do kol horských a my jsme s sebou svůj do trekového kola neměli! S prasklým drátem jsem se nakonec odvážil vyjet zbylých 8 kilometrů na vrchol Šerlichu s tím, že snad kolo vydrží. Nikdo po cestě nám nebyl schopen pomoci. Těsně před Šerlichem bylo ještě světlo a bylo by možné filmovat pěkný rozhled, ale unaveni ze tří poruch jsme to raději odložili až na ráno. Ubytovali jsme se v turistické ubytovně KČT na vrcholu Šerlichu a zpytovali svědomí z nedostatečné přípravy.

Orlické podhůří a Babiččino údolí

ŠerlichDeštné v Orlických horáchBystréJanovNové Město nad MetujíČeská SkaliceBabiččino údolíČeská Skalice~ 64 km

Noc strávená v posteli pomohla regenerovat síly. Těšili jsme se na výhled do krajiny a sjezd ze Šerlichu. Probudili jsme se ale do mlhavého rána. Mlha přede mnou, mlha za mnou, hold z výhledů nakonec nic nebylo. A ze sjezdu? Také ne. Výplet kola oslabený o jeden z drátů v rychlosti povolil a měl jsem štěstí, že jsem neskončil držkopádem. Jenže zadní kolo bylo nepoužitelné, několik děr od drátů, osmička. Martin jel několik desítek metrů přede mnou, naštěstí ne tak daleko, abych se ho nedovolal. Chvíli jsme se dohadovali co dál. Jako nejvýhodnější se jevil odvoz stopem do Nového Města nad Metují, ale spádovou oblastí je Dobruška, což rozhodně nebyl náš směr. Dodnes nemohu pochopit tu náhodu, ale pár minut poté… Kde se vzala, tu se vzala obytná Avie! Řidič s rodinou nám ochotně nabízí odvoz do Nového Města! Naložil jsem tedy polorozebrané brašny i nešťastné kolo. Nepamatuji si značku auta ani jméno oné rodiny, ale patří jim můj velký dík! Na náměstí v Novém Městě jsem vyhledal cykloservis. S žádnou přehnanou ochotou jsem se zde nesetkal, po delším přemlouvání mechanik v servisu však pochopil, že potřebuji pokračovat dále a souhlasil, že tedy vymění celý výplet kola. Čas čekání na Martina jsem strávil v cukrárně na velmi pěkně opraveném náměstí.

Roubené chalupy v Orlickém podhůří

Po neúspěšném sjezdu z Šerlichu, kde jsme se rozdělili, pokračoval Martin krajinou orlického podhůří kolem četných roubených chalup a mé vyprávění teď chvíli doplňuje ze svého pohledu: V Deštném v Orlických horách byly stále poznat následky povodně z předešlého léta. Středem obce bylo vymleté velké koryto, usazeniny hrubého štěrku a některé i velké budovy, hotely, rekreační střediska byly tou dobou stále mimo provoz. Pokračoval jsem místní cestou do prudkého kopce až k místu zvanému Panorama, kde kromě pěkného výhledu jsou pomníky významných osobností, které měly nějaký vztah k Orlickým horám a k turistice v nich. O kousek dál jsem se dostal do osady Šediviny. Je to shluk několika roubených chalup, mezi kterými stojí nádherný kostel, kombinace kamene a cihel. Z okraje Bystrého se mi otevřel pěkný výhled na kotlinu s Novým Městem v dálce. Další zajímavý kostel jsem objevil ve Slavoňově. Je celý roubený a uvnitř s nádhernými malbami na dřevě. Vedle kostela stojí samostatně dřevěná zvonice ze 16. století. Pak už mi zbýval jen sjezd do Nového Města nad Metují.

Zámek v Novém Městě nad Metují

Sešli jsme se v poledne. V servisu s opravou kola zrovna nepospíchali, a tak zbyl čas i na prohlídku zámku a zámeckých zahrad. Prohlídka opravdu stojí za to. Interiér nabízí místnosti vybavené v rozdílných stylech a setkáte se zde se jmény známých architektů, kteří pomáhali dotvářet jejich vzhled.

Teprve po třetí hodině jsem se konečně dočkal svého kola. Vyrazili jsme směrem na Lhotu a Doubravici. A zase problém. Od cyklistů jsme se dozvěděli, že cesta, kterou jsme se vydali, končí brodem, který s plně naloženými trekovými koly nemáme šanci zdolat. Po hliněné cestě jsme se tedy dokodrcali do Šonova, kde nám doporučil jeden místní člověk malý kemp v Šeřeči. Ten se nakonec ukázal nejlepším kempem na celé cestě. Bez bagáže jsme se vydali do podvečerního Babiččina údolí. Kola se nám zdála najednou neskutečně lehká. Projeli jsme kolem zámečku v Ratibořicích, starého mlýna, Babiččiny sochy a dojeli až na Staré Bělidlo a k Viktorčině splavu. Bohužel, bylo už pozdě a stihli jsme jen razítko do mapy těsně před zavřením. Rozhodli jsme se proto vrátit zpět do kempu stejnou cestou.