Na kole okolo České republiky 1999

1. částZ Brna k severním hranicím

Ždánický les a Chřiby

Brno-SlatinaÚjezd u Brnahřeben Ždánického lesaHaluzicevodní nádrž KoryčanyStupavaVlčák~ 78 km

Partyzánský pam. ve Ždánickém lese

Den „D“ byla neděle 25. 7. 1999. Plně naložené kolo jsem sotva snesl ze schodů paneláku. Sraz byl na zahradě u Martina. Počasí nám hrálo do noty. Bylo slunečno, úplně bez mraků. Ostatně, tohle počasí nám vydrželo po většinu výpravy. Brno jsme opustili směrem na východ a přes Slavkovské bojiště do Lovčiček. Vítr měnící se neustále ze severozápadního na severovýchodní nás chvíli postrkoval a chvíli brzdil. V lese Ždánického lesa na pěkné hřebenovce jsme se konečně dostali do tempa, které přerušil jen krátký rozbitý úsek u bývalého vojenského prostoru. Za kótou U Slepice se pak otevřel pohled na Chřiby. Znamenalo to projet údolím Kyjovky a vystoupat do odporně prudkého kopce na Lenivou horu. V Chřibech se lesní silnička vlní neustále nahoru a dolů a na první etapě jsme tak úspěšně nasbírali nečekaně hodně výškových metrů. Klesli jsme až k vodní nádrži Koryčany, která je žel zdrojem pitné vody, takže osvěžení v podobě koupele se nekonalo. Stupava je malá obec v údolí stejnojmenného potoka. U silnice se nám podařilo najít malou hospodu. Občerstvení nic moc. Úlohu něčeho teplého do žaludku musel splnit buřt s hořčicí. První den jsme skončili u hájovny Vlčák uprostřed chřibských lesů. Nedaleko odtud je studánka a večerní ohýnek byl skvěle romantický.

Přes Hanou na Drahanskou vrchovinu

VlčákBunčZdounkyZboroviceNěmčice nad HanouBrodek u ProstějovaUrčicePlumlovKonice-Podladinský mlýn~ 90 km

Na Hané u Dřínova

Čerstvý lesní vzduch nás probudil hodně brzy. V šest ráno jsme již byli na nohou. Od Vlčáku jsme se vydali po červené značce. Na tomto místě je třeba připomenout, že jsme jeli s trekingovými koly. Jenže cesta do údolí připomínala spíše pouštní rallye a jízda s plně naloženými koly byla po ránu zážitkem. U Hájovny Hubertka jsme se napojili zpátky na lesní asfaltku vedoucí na Bunč. Odtud už to bylo prima, z kopce lesem a památnou alejí do Světlé a Zdounek, kde jsme si koupili v podnikové prodejně Nanuka. To jsem také ještě nenapsal. S Martinem jsme si řekli, že budeme cestou podporovat jen české výrobky, tedy žádné zahraniční „coly“ a předražené zmrzliny. Všude, kam jsme dojeli, jsme proto také pokud možno ochutnali místní pivo a místní speciality.

Haná není zdaleka taková rovina, jak by se mohlo někomu zdát. Krajina se tu pěkně vlní. V Cínově se nám naskytl velmi zajímavý pohled. Byla tam velmi stará cihelna. Zdálo se nám skoro k neuvěření, když jsme pozorovali chlapíky jak do vozíků, které naplnil korečkový bagr, házejí lopaty uhelného prachu a pak je ručně tlačí po kolejích k mísidlu. Podívali jsme se i k pravé kruhové peci. V téže obci jsme objevili i zbor zámku ve značně dezolátním stavu. O to více nás zaujala barokní kaple sv. Martina v nedalekých Mořicích, postavená prý podle vzoru pražského Karlova.

Kostel sv. Martina v Mořicích na Hané

Cestu jsme plánovali částečně s pomocí turistických map a zbytek podle atlasu 1:100 000. Mapy jsme si vzali s sebou, atlas omylem nikoli. Ukázalo se, že bez mapy není dobré vyjíždět. Po chvíli dohadování jsme přeci jenom nalezli cestu a dorazili do Mostkovic na okraji Prostějova. Plumlov jsme pak našli podle ukazatelů docela jednoduše. Koupání v přehradě bylo příjemným osvěžením v parném letním dni. Je zde také zámek, z něhož ovšem jeho stavitelé postavili jen jedno křídlo. Dnes se tyčí nad údolím a zdálky vypadá trochu jako panelák. O to je pěknější zblízka, zvláště, je-li již dnes opraven. Ale to jsme již dojeli na kraj Drahanské vrchoviny. Martina ten den už od rána stále více bolela noha. Snaha pozdě odpoledne najít otevřenou lékárnu v Konici byla marná. Alespoň tu byla pohotovost, kam jsme po večeři zamířili. Lékař se tvářil dost překvapeně, když zjistil kudy že to je jedeme z Brna do Karlových Varů…

Zbývalo najít místo na nocleh. Ochotní sanitáři nám poradili, že za Konicí by se snad dalo přespat u nějakého mlýna. Opravdu se nám podařilo jeden mlýn najít. Majitel nás nechal postavit stan na zahradě.

Zábřežskou vrchovinou k Orlickým horám

Konice-Podladinský mlýnBouzovRadnický mlýnPavlovKřemačovKrchlebyDolní BušínovHynčinaHoštejnDrozdovská pilaŠtíty~ 80 km

Zábřežská vrchovina u Hartínkova

Ráno u mlýna nás probudili kohouti, nebe bylo bez mráčku. Opustili jsme údolí Nectavy, směrem na Dzbel. Odtud se cesta příjemně svažovala. Na konci nás ale čekala odbočka na Březinky, kde začalo 12% stoupání, které nám dalo pěkně zabrat. Přírodním parkem Hartínkov jsme dojeli až pod hrad Bouzov. Ten byl v zavalení turistů a tak jsme se ani nepokoušeli dostat na prohlídku. Alespoň jsme si hrad vyfotili a pokračovali dále. V Zábřežské vrchovině se nám všechna stoupání zdála nějaká prudší. Stoupání do Radnice nás v tom jen utvrdilo. Následovalo několik menších i větších stoupání až do Vyšehorek, kde jsme objevili zajímavý kostel s dřevěnou nástavbou. Na chvíli jsme sjeli do Litovelského Pomoraví a záhy se zase vrátili do kopců Zábřežské vrchoviny. Po osvěžení na koupališti v Dolním Bušínově jsme se dostali do pěkného údolí Moravské Sázavy. Velmi kvalitní asfaltka nás dovedla do Hoštejna. Hoštejn se zdál sice na první pohled velmi zajímavý, hezký most, brod, ale restaurace ani obchod nás nenadchly. Z Hoštejna vede do Štítů úzká asfaltová silnička s mírným stoupáním. Vine se uprostřed lesů romantickým údolím Březné. Třetí den naší cesty jsme skončili v kempu ve Štítech. Těsně za Hoštejnem jsme přejeli hranici okresu Ústí nad Orlicí a dostali jsme se tak z Moravy do Čech.