Norské fjordy 2007

4. částBergen a Oslo

Na internetu v knihovně ve Vossu se potvrdilo to, co jsme věděli z Flåmu, tedy že v úterý to ještě s počasím půjde, ale pak bude déšť a zase jen déšť. Jedinou šancí bylo odtud ujet. Ve stanu jsme zatím studovali, co by bylo možné vidět v Oslu, protože zde byla předpověď z celého Norska nejpříznivější. Pořád jsme si ale říkali: „co když…“. Tolik jsme chtěli pokračovat k dalšímu fjordu a přes Hangarderviddu. Jenže už jsme museli začít také počítat dny a dostupnost vlaku, který bylo navíc třeba předem rezervovat.

Bergen

Z Vossu jsme už z domova měli naplánovaný výlet vlakem do Bergenu. O tomhle starém hanzovním městě jsme hodně slyšeli a přáli jsme se sem podívat. Na nádraží v informacích jsme si každý koupili kartičku s magnetickým proužkem formátu kreditní karty, zvanou Bergen Card. Tohle jsme vyčetli v informacích předem, protože Bergen Card nám umožnila vstup do všech památek, cestu lanovkou na výšinu Fløyen i bezplatné používání MHD. Výborná věc. Přestože karta nebyla levná, ušetřili jsme spoustu korun a nemuseli dále přemýšlet, kam půjdeme a kam ne.

Hlavním turistickým magnetem Bergenu je Bryggen, řada starých hanzovních domů na nábřeží zapsaná na seznamu UNESCO. Dřevěné domy jsou různě nakloněné, jakoby chtěly spadnout. Úzkými uličkami mezi nimi se dá proplést až do zadního traktu. V sousedství stojí nové kamenné hanzovní domy z pozdější doby. Jsou o  poznání vyšší a honosnější, ale romantiky těch starých nedosahují.

Na Bergen jsme měli celý den a tak kromě již zmíněné vyhlídky na město jsme si prošli známý rybí trh, Håkonshallen, Rosenkrantztårnet, kostel a muzeum. Volné jízdenky na autobus jsme využili pro cestu ke dvěma mimořádně zajímavým památkám – dřevěnému kostelu (stavkirke) Fantoft a také do skanzenu Gamle Bergen. To tedy stálo za to. Úžasné městečko s měšťanskými domy všech společenských vrstev, letními sídly, kadeřnictvím, koloniálem nebo také ukázkou zubařských ordinací z doby před 200 a více lety zpátky. To vše s anglicky mluvícím průvodcem a vstupem na Bergen Card.

Je to zvláštní, ale přestože v Bergenu prý prší 300 dní v roce, my jsme zde nezmokli a měli dokonce i docela slunečno. Po návratu nám říkali, že kdo v Bergenu nezmokl, nebyl v Bergenu. Podle této teorie jsme tam tedy asi nebyli. Zato jsme v Bergenu viděli více než ti známí, co tu zmokli, ačkoliv jinde měli samé slunce. :-)

Oslo

Ráno nás probudilo bušení deště do stanu. Definitivně tedy odjíždíme. Vlhka a chladu jsme si již užili dost. Stan jsme usušili pod střechou blízké školy, sbalili věci a honem na vlak. Z oken vlaku jsme smutně pozorovali deštivou krajinu. Projeli jsme Myrdal a přes celou náhorní planinu Hangardervidda s námi vlak uháněl k hlavnímu městu.

Oslo jsme v plánu vůbec neměli. Nastudovali jsme si ho dodatečně z informační brožury. Mimochodem ty byly všude pro větší města i regiony velmi pěkně zpracovány, včetně plánků, a zdarma. Z brožury, tedy spíš skoro malého turistického průvodce, jsme věděli, že na centrálních informacích v Oslo je možné získat cyklomapu města. A skutečně, zdarma jsme obdrželi něco jako zjednodušený atlas formátu A5 s plánem města a všemi cyklostezkami i cyklotrasami. Trochu dalo práci se v něm zorientovat, ale velmi nám pomohl.

Kemp na návrší Ekeberg nad centrálním městem tedy v pravdě nic moc. Zrovna zde probíhal jakýsi fotbalový turnaj dorostu, takže všude bylo spousta uřvaných a neurvalých děcek, a k tomu doslova buzerace hlídek v kempu. Trapná byla příhoda, kdy jsem přes nesmyslný zákaz dobíjel mobil v kuchyňce během mytí nádobí. Důvodem zákazu prý byla ochrana proti krádeži. Sic! Nutno dodat, že to byl suverénně nejdražší kemp v historii našich cest. A že jen já jich měl tou dobou za sebou už ke stovce, a to i poměrně luxusních. Tento kemp hodně napověděl o dvou norských faktech: že v Norsku je draze a že Norové jsou většinou studení, jako počasí zde, a hodně odměření.

V Oslu moc historických památek vidět není. Hlavní dóm byl až po špičku v lešení. Parlament Stortinget, divadlo, univerzita a královský palác, tedy alespoň nějaké historické budovy, stojí na jedné ulici. Královské sídlo, které stráží, podobně jako jiná obdobná síla v Evropě, legračně odění vojáci, není právě perlou architektury. Nedaleko odtud je velká zahrada a v ní vytvořil své životní dílo sochař Gustav Vigeland. Obrázky soch z bronzu, kamene a další stylové doplňky vše ve spojení nahých těl v neuvěřitelných polohách, jímž vévodí sloup na návrší, tak ty zná jistě každý. Je to zajímavé, i když musíme přiznat, že autor byl přinejmenším zvláštní.

Poloostrov Bygdøy je místní rekreační letovisko uprostřed rušného města, kde je soustředěno hned několik muzeí. Neměli jsme na všechny čas, bohužel, proto jsme si ani nekupovali kartu na vstupy, která je v Oslu podobná té v Bergenu. Udělalo se moc pěkné odpoledne, tak jsme se šli podívat do národopisného muzea se skanzenem. Je to opravdu rozsáhlý areál, v němž jsou snesena lidová stavení a statky z celého Norska a dokonce i dřevěný sloupový kostel. Uvnitř některých domů jsou živé ukázky života na vsi. Druhá část areálu nám připomněla bergenský skanzen. Staré městečko s domy rozličného zaměření a různých společenských vrstev měly i malé náměstí a benzínku. Z dalších muzeí jsme si vybrali muzeum Kon-Tiki, které je věnováno dobrodružným výpravám Thora Heyerdahla na vorech Ra a Kon-Tiki. Už před muzeem nás vítala mohutná kopie sochy Moai z Velikonočních ostrovů. Uvnitř jsme pak nalezli velice přehlednou a výstižnou expozici, včetně kopií zmíněných vorů. Muzeum právě oslavovalo 60. výročí plavby Kon-Tiki. Bohužel, námořnické nebo polárnické muzeum, kam bychom také rádi bývali zašli, jsme již nestihli. Po cyklostezkách jsme objeli poloostrov dokola a cyklomapa nás bezpečně dovedla po nábřeží ke známé radnici a zpátky na Ekenberg.

Předměstí Osla

Zbýval nám stále jeden den navíc a počasí konečně přálo. Rozhodli jsme se, že na letiště, které je 50 kilometrů severně od města, dojedeme po vlastní ose. Viděli jsme, že cyklostezky a cyklopruhy v Oslu jsou a že by tedy neměl být zásadní problém s cyklomapou vyjet z města ven. Skutečně jsme jeli bočními ulicemi a po stezkách s dobrým značením. Trasa sledovala hlavní dálnici z města. Jenže, s koncem Osla neskončila aglomerace, ale pokrytí naší mapy ano. Samozřejmě, že jsme najednou jeli špatně. Ale měli jsme štěstí. Právě když jsme začali řešit kam pokračovat, narazili jsme v Lørenskogu na radnici. Paní na recepci, hovořící plynule anglicky, vytáhla místní plán a pak už nebylo těžké se dostat na správnou cestu. Cyklostezky nás vyvedly přes dvě další spojená města až do polí.

Krajina za Oslem je mírně zvlněná, taková naše Vysočina. Na silnicích provoz minimální a to tu ještě stejně budují v každé obci cyklostezku. Proč? Přejeli jsme trať k letišti. Rychlovlaky si to po ní sviští jako střely. Ubytovali jsme se v kempu u jezera nedaleko letiště. Potkali jsme tu další dva cyklisty, jednoho Belgičana a jednoho Holanďana, kteří, stejně jako my, končili svoji cestu po Norsku.

Na letiště a domů

Ráno bylo chladné a my už se těšili do letadla. Rozšířili jsme sbírku nespotřebovaných kartuší u paní na recepci a po 15 kilometrech jsme už stáli v letištní hale. Rozebrat kola, vše do beden a tašek a pak do fronty na check-in. Ale to bychom nebyli v Norsku, aby nenastal problém. „Studený čumák“ na přepážce nás odmítl odbavit jako všichni předtím a začal dělat problémy s nadváhou. Prý 28 kilo navíc. Mysleli jsme, že upadl na hlavu. Nakonec jsme uhádali 5 kilo, které nás stály 530 NOK a trapné dohadování. Ještě v letadle nás honili pro kopii lístečku o zaplacení nadváhy. Aerolinky SAS, které zde pro ČSA odbavení provádí, si tímto dobrou reklamu neudělaly a prohlásili jsme, že s touto leteckou společností nikdy nikam nepoletíme. Už jsme se těšili na usměvavé letušky na palubě českého letadla a hlavně na letiště v Ruzyni.

Norsko nám neukázalo právě nejpřívětivější podobu. Měli jsme docela smůlu, v roce 2007 do Skandinávie léto zkrátka nedorazilo. Mohli jsme jen tiše závidět kamarádům jejich zážitky z dvoutýdenních putování skoro bez deště. Přesto se nám zde líbilo, příroda je tu nádherná, ale umí být drsná. Rozhodnutí pro další cestu bylo jasné ještě před odletem domů. Příště zase pěkně do tepla, na jih!

zpět na předchozí část