Ve Velenje se naše skupina rozdělila. Jirka s Martinem pokračovali přes Maďarsko a Slovensko až domů, což popisuje Martin v samostatné reportáži. Já s Janou jsme měli namířeno na vlak do Rakouska.
Velenje leží v úplné rovině, ale o to horší bylo stoupání z něj na sedlo Studenec. Nechtěl jsem jet po hlavním tahu, a tak jsem na Janu připravil zkratku. Mno, je asi jasné, že jsem za ni pochvalu nedostal. Kopec měl v jednom úseku nečekaných 18 % a navíc se zdál nekonečný. O to příjemnější byl následující sjezd do města Slovenj Gradec. Krajina tu tak trochu připomíná naše Beskydy. Po kopcích jsou roztroušené četné kostelíky.
Po hlavní silnici jsme přijeli do údolí Drávy, podruhé na naší cestě, jen o několik desítek kilometrů dál. Doporučená cyklistická cesta vedla po pravém břehu. Poučeni z údolí Muru jsme ale raději zvolili státní silnici, která nebyla tak nahoru a dolu. Čekalo nás poslední sedlo z městečka Radje na rakouské hranice. Nahoře jsme byli překvapivě snadno. Služba na hranici opět jenom mávla rukou a už jsme sjížděli do Štýrska, shodou okolností stejné spolkové země, ve které jsme putování začínali. Z vedlejších silnic se nám podle mapy podařilo najít cyklistickou trasu vedenou mezi poli až do cíle v obci Gleinstätten, proslulé výrobou střešní krytiny Tondach.
Byla před námi poslední etapa. Domluvili jsme se s Janou, že pojedeme co nejrychleji do kempu, abychom stihli odpoledne ještě prohlídku Gratzu. Po vedlejších silnicích i cestách mezi poli jsme dojeli na předměstí, kde pořádně zesílil provoz. Kemp jsme našli hned. Byl moc pěkný, velký a s bazénem. Na recepci nám dali zdarma podrobný plán města. U nás v Brně měli v mapkupectví daleko horší za víc jak stovku. Ještěže jsem poslechl a nekupoval ho.
Podle plánu se daly najít nejen největší zajímavosti ve městě, ale byly v něm dokonce vyznačené i cyklostezky, které nás přímo dovedly k nádraží i do centra. Zkrátka, radnice rakouských měst o cyklisty pečují, mnohme více než u nás. Gratz, česky Štýrský Hradec, je hlavní město spolkové země Steyermark (Štýrsko). Centrum města odpovídá jeho významu. Krásné staré centrum. jak se na Rakousko sluší a patří udržované. Městu jsme věnovali celé odpoledne a nevynechali jsme ani kopec nad městem se známou věží s hodinami. Z blízka vypadá docela zvláštně. Jakoby někdo sundal vrchole radniční věže a posadil na kopec.
Po ránu poslední den nám zbývala jen cesta na nádraží. Cestování rakouskými vlaky s kolem je prostě paráda. Bez problémů jsme se přes Vídeň a Břeclav dostali zpět domů. Zrovna když jsme jeli vlakem po rakouském území, ve stejnou dobu mířil opačným směrem Vašek, který se připojil k Martinovi s Jirkou ve Slovinsku.