Slovensko a Maďarsko 2000

2. částMaďarské hory a podhůří

Maďarsko, to nejsou jen roviny ...

AggtelekRagályFelsőnyárádKazincbarcinkaTardonaSzivásváradúdolí SzalajkaSzivásvárad~ 76 km

Pohoří Bükk od severu

Asi každý alespoň ze školy ví, že Maďarsko je sice rovinaté, ale že jsou tam také nějaké nepatrné hory. Protože jsou roviny příliš fádní, tak jsme při své cestě ani ty hory nevynechali. Od hranic jsme jeli do údolí řeky Sajó (Slané), do města Kazincbarcinka a odtud k prvnímu pohoří Bükk (Bukové hory). Toto pohoří Maďaři chrání jako přísnou rezervaci. Na naše poměry tam není nic tak úchvatného kromě krásných, desítky let již netěžených bukových lesů a travnatých náhorních plošin se skupinami dřevin. Země, která nemá prakticky hory ani lesy, si je patřičně chrání. Ale nepodlehněte průvodcům, které vám budou popisovat nádherné údolí v hlubokém lese, s jezírky, horským potokem a na konci s vodopádem. Takových údolí a potoků máme u nás všude dost, a navíc jimi nevede široká cesta s procesím výletníků. Takto vypadá maďarské „poutní“ místo zvané údolí Szalajka.

Bukové hory

SzilvásváradOlasz-kapuNagy-mözőLillafüredMiskolcMiskolc-Tapolca~ 62 km

Pohoří Bükk tvoří velkou náhorní planinu a musí se sem vystoupat některou z klikatících se asfaltových lesních silniček, protínajících křížem krážem celé pohoří. Protože Bükk je krasového původu, podél cest lze spatřit obří prohlubně - krasové závrty. Z několika míst se nám naskytl pěkný daleký výhled do podhůří. Přejezd tohoto pohoří se nám podařil asi za půl dne. Pohoří končí na předměstí druhého největšího maďarského města Miskolce.

Příjezd do Miskolce od lázní Lillafüred

Projeli jsme celým městem v jeho podélné západovýchodní ose. Co k němu dodat? Asi stotisícové město s historickým, pěkně upraveným centrem a obřími panelákovými sídlišti na okrajích. Zato na předměstí Miskolctapolca bylo něco, co jsme si nedovedli představit: termální koupaliště v jeskyních! Přes pokladnu vejdete na normální koupaliště s venkovním bazénem, trávníkem a lavičkami. Vzadu je ale velká budova a k ní z boku přistavěná obří betonová lastura obklopená dalším bazénem. Tudy, tou lasturou, vejdete dovnitř a najednou jste v jeskyni, jdete stále vodou, asi tak po pás. Chodby se kroutí a kříží, chvíli trvá, než se zorientujete. Voda je teplá a mineralizovaná, na několika místech padá shora jako vodopád, takže se jí můžete nechat masírovat. Také si můžete sednout k vývěrům prokysličené vody. Tak to byl opravdu zážitek.

Termální lázně jsou pro Maďarsko typické. Setkávali jsme se s nimi na každém kroku. Často bylo termální koupaliště součástí kempu. Někdy to byl jen takový malý bazének s vodou po kolena, kam jsme si museli lehnout. Ale koupel v horké minerální vodě po celém dni na kole byla vždy příjemná.

Za tokajským vínem

Miskolc-TapolczaSzirmaKiskokajSajópetriÓnodMuhiKörömTiszalúcTaktaharkánySzerenz-MőzőzomborTarcalKopasz-hegy (Tokaj-hegy)Tarcal~ 82 km

Chaloupka s doškovou střechou u Miskolce

Z Miskolce jsme pokračovali na Szerencs a Tokaj, ne však přímo, ale po vedlejších silnicích. Jeli jsme celý den po rovině, Bükk jsme měli za zády a před sebou konec Zemplínských vrchů. Toto pohoří končí výrazným vrcholem Tokaj-hegy (někdy též Kopács), který ostře ční nad nedozírnou Velkou uherskou nížinou. Protože jsme jeli celý den po rovině, tak proč si nevyjet na takový kopec, když tam vede silnice! Převýšení činilo více než 400 metrů na 5 kilometrech. Ale výhled stál za to. Viděli jsme před sebou krajinu několika následujících dnů: absolutně plochou rovinu, kterou se táhla řeka Tisza a nespočet jejích slepých ramen, některých naplněných vodou, jiných, která se prozrazovala jen jako srpky o něco zelenější barvy proti vyprahlému okolí. Napřed ale ještě jeden zážitek z tokajského vinného sklepa.

Náměstí v Tokaji

Chtěli jsme ochutnat tokajské víno v tokajském vinném sklepě, což je prý běžně možné. A skutečně se ve vsi Tarcal na úpatí Tokaj-hegy začaly objevovat tabule zvoucí k návštěvě a ochutnávce. Tak jsme u jednoho domku, kde tabule vypadaly mezinárodně, zazvonili. Mladí manželé, kteří otevřeli, dokonce ani jejich rodiče, neznali jediné slovo v žádném cizím jazyce. Pochopili ale, co chceme, mladý muž nás pozval do sklepa a dlouho se nic nedělo. Když začal chystat koštýř, zarazili jsme ho, že bychom rádi něco snědli - to aby to s námi po celém dni na slunci nepraštilo. Po delší domluvě pomocí papíru a tužky a ukazování rukou do otevřené pusy nám paní donesla uzený špek a nakrájenou zeleninu. K tomu jsme vytáhli svůj chléb. Tak jsme mohli začít. Celá ochutnávka obnášela pro každého po jedné skleničce z každého sudu. Nejsem znalec vín, ale pochoutka to byla. Okamžitě se mi trochu zatočila hlava, tak jsem se mladého muže začal ptát na další podrobnosti o těch vínech. Moc jsme se toho nedozvěděli: nezapomeňte, že ten člověk neuměl v žádném cizím jazyce ani jedna - dvě - tři. Ale byli to hodní lidé.