Provence 2005

1. částZa sluncem jižní Francie

V pátek odpoledne před odjezdem dorazil Ruda s Janou k našemu domu. Kufr jeho kombíku byl naplněný skoro až po strop. Hold, když se cestovatel nemusí tolik omezovat, vezme s sebou pro své pohodlí mnohem více věcí. Všechno se do auta nakonec vměstnalo a rozjeli jsme se k česko-německé hranici v Rozvadově. Abychom co nejvíce ušetřili čas, zvolili jsme pro přesun tam i zpět noční přejezdy s tím, že se já a Ruda vystřídáme za volantem. Bylo to náročné. Cestou poprchalo a spát v autě za jízdy není právě dvakrát pohodlné, alespoň já to nemám vůbec rád. Cesta po německých dálnicích ale ubíhala rozumně rychle a s rozedněním jsme už byli daleko ve francouzském vnitrozemí. U Lyonu jsme se dostali na dálnici vedoucí k pobřeží. Na obloze se ale stále honily mraky a dohadovali jsme se, kde že je to slunce, na které jsme se tolik těšili. To na sebe nenechalo dlouho čekat. Obloha se rázem roztrhala. Když jsme vystoupili z klimatizovaného auta, opřely se do nás paprsky teplého jižního slunce a ucítili jsme vůni sladké jižní Francie.

První dny našeho putování ve Francii nebyly úplně přesně provensálské. Absolvovali jsme je totiž v regionu na západním břehu řeky Rhôny, spadajícího do sousedního regionu Languedoc-Roussillon. Zde se totiž nachází několik přírodních i historických zajímavostí, které jsme nemohli jen tak vynechat.

Kolem kaňonu Ardèche

St- Martin-d'ArdèchePont d'ArcVallon-Pont-d'ArcAven d'OrgnacAiguèzeSt-Martin-d'Ardèche~ 77 km

Ubytovali jsme se v sympatickém malém obecním kempu (camping municipal) uprostřed městečka St-Martin-d'Ardèche. Postavili jsme stany a umyli kola, která byla po cestě celá pokrytá muškami nachytanými za jízdy. Ačkoliv jsme nebyli po nočním přejezdu úplně vyspalí, nemohli jsme odolat prvnímu výletu. Však bylo teprve před polednem.

Kaňon Gorges de l'Ardèche

Městečko St-Martin leží na břehu řeky Ardèche v závěru stejnojmenného kaňonovitého údolí, nad nímž vede panoramatická silnička. Už po prvních kilometrech jsme se neustále kochali strhujícími scenériemi hlubokého údolí z četných vyhlídek na řeku a její meandry v sevření skal. Řeka Ardèche je doslova rájem vodáků a na hladině kdesi v hlouby kaňonu se loďky jevily jako malé barevné čárky na modré stuze vinoucí se údolím. Přestože jsme jeli proti proudu, zvolili jsme patrně správný směr. Nahoru nad údolí jsme vystoupali poměrně snadno, zato dolů zpátky k řece to byl opravdu padák. Několik cyklistů z českého zájezdu v protisměru svá kola tlačilo. Symbolem údolí je mohutný přírodní skalní most Pont d'Arc, klenoucí se přes řeku na začátku, pro nás na konci, soutěsky. Je turistickou atrakcí regionu č. 1 a tak všude kolem bylo spousty turistů i autobusů. Těch jsme se ale zanedlouho zbavili, když jsme začali stoupat do kopců na druhé straně kaňonu.

Oblast Ardèche je známa i jeskyněmi s bohatou a jedinečně krásnou krápníkovou výzdobou. Navštívili jsme jednu z nich, Aven d'Orgnac, která se může pochlubit označením „Grand Site de France“. Označení jí náleží oprávněně. Jeskyně, která byla objevena teprve na začátku minulého století, je opravdu ohromná. Veřejnosti je přístupná obrovská prostora pod přírodním oknem ve stropě jeskyně. Mezi obřími krápníky dosahujícími několikametrových délek jsme sešli až do hlouby 120 metrů pod povrchem, kde jsme shlédli světelně-hudební show. Výtah nás poté vyvezl zpět na povrch.

Na skále na břehu Ardèche proti městečku St-Martin stojí další malé městečko Aiguèze. Zastavili jsme se zde při cestě zpátky. Z útesu jsme pozorovali řeku Ardèche a v dáli na obzoru jsme uviděli i siluetu Mont Ventoux, jednoho z našich příštích cílů.

K mostu Pont du Gard

St-Martin-d'ArdècheSt-PauletSt-Laurent-de-Carnolsla-Roque-sur-CèzeVerfeuilSt-Laurent-la-VernèdeSt-QuentienUzèsPont du GardCollias~ 89 km

Druhý den ráno se Ruda s Janou vydali autem na cestu kolem kaňonu, který nestihli jako my den předtím celý objet. Já s Janou jsme se vydali po vlastní ose na jih krajinou, kde se střídaly vinohrady a lesy. V jednom lesním údolí jsme se zastavili u Chartreuse de Valbonne, kláštera s pestrobarevnými věžemi. Je to jeden z četných klášterů na jihu Francie, kterých jsme poté viděli ještě několik. Nedaleko vesničky la Roque vytvořila příroda na říčce Cèze podivuhodné útvary Cascades de Sautadet. Voda tu padá vodopády do malého kaňonu a na četných místech si vyhloubila mohutné hrnce. Dojeli jsme sem asi v půlce dne a osvěžení u vody bylo příjemnou zastávkou. Už od rána pěkně pražilo slunce a to byl teprve začátek června! Jak tady asi musí být v červenci, říkali jsme si.

Dvě tisíciletí starý akvadukt Pont du Gard

Na silničkách byl prakticky nulový provoz a cesta krajinou se neustále vlnila nahoru a dolů, až jsme nakonec sjeli dlouhatánským sjezdem pod město Uzès. Na vršku pod citadelou ve městě jsme objevili cyklistický ukazatel na Pont du Gard. Další ukazatele nás svedly na trasu po zcela vedlejších cestách a plynule nás dovedly až k pomyslnému hlavnímu cíli dne, monumentálnímu kamennému akvaduktu Pont du Gard. Protože se jedná o další turistickou atrakci první kategorie, už od parkoviště před vstupní budovou nám bylo jasné, že se nevyhneme návalu turistů. Naštěstí bylo již pozdní odpoledne a navíc mimo hlavní sezónu, takže se nám podařilo pohodlně se dostat i s koly až k mostu. Velkolepé dílo z doby římské procházelo právě rekonstrukcí a jeden z oblouků nad řekou Gard byl právě v lešení. Jinak tu stojí už dva tisíce let tak jako dnes. Akvadukt je skutečně impozantní a fotogenní, a tak jsme u něj strávili skoro hodinu.

S Rudou a Janou jsme se sešli večer v kempu v městečku Collias nad řekou Gard, kam nás od mostu dovedla malá silnička mimo hlavní tah. Zašli jsme si do místní restaurace na večeři a zapili ji výborným červeným vínem. Zkrátka, sladká jižní Francie.