Z Brna do Benátek 2001

4. částPřes Alpy k domovu

Úpatí Dolomit

Z Punta Sabbioni jsme se vydali na sever přes Pádskou nížinu směrem k Dolomitům. Počasí bylo již několikátým dnem velmi teplé. Cestou jsme sledovali, jak na jaře zřejmě široké řeky jsou nyní úplně vyschlé. Zbylá voda je odváděna na olivovníkové plantáže.

Pak se před námi objevila hradba hor. Večer jsme dojeli konečně do hor. V Lago di Lago u města Vitorio Venetto jsme byli nuceni přespat v nejhorším kempu na této výpravě. Kvůli travnatému kousku na stan se dokonce strhla hádka s majitelem kempu. Večer přišla bouřka. Z představy, že bychom v tak hrozném kempu museli kvůli počasí zůstat další noc nám běhal mráz po zádech. Naštěstí ráno již nepršelo, takže jsme mohli vyrazit dále.

Dlouhá cesta dolomitská (Longa Via delle Dolomiti)

Následující dva dny byly ve znamení přejezdu přes Dolomity, jednalo se opravdu o horské etapy. Vyplývalo to již z rozdílu výchozích a konečných výšek bodů, přičemž bylo také nutné počítat i se ztrátami výšky při kopírování terénu. Naše cesta stoupala nad údolími s krásnými výhledy. Vedla kolem jezera Lago di Santa Croce, horským městečkem Pieve di Cadore, kde nás zastihl déšť odpoledne při příjezdu i druhý den ráno. Vyjížděli jsme tedy se zpožděním až po roztrhání oblačnosti směrem k sedlu Passo di Monte Croce (1 636 m). Těmito místy prochází historická hranice Benátska a Jižního Tyrolska. Jižní Tyrolsko bylo dříve rakouské území, teprve v historicky nedávné době o něj Rakousko přišlo. Na rázu vesnic to však vidět není. Všude nápisy v němčině a architektura je zde typicky rakouská, přestože obce zde mají dva názvy – italský i německý. Naopak, současná italsko-rakouská hranice již není skoro patrná, změnu státu lze poznat pouze z cyklistického značení, které se změní z modrého italského na zelené rakouské.

Drávská cyklostezka

Mezi českými cyklisty patří Drauradweg k nejznámějším rakouským cyklostezkám. Není tedy třeba moc dodávat, snad jen to, že nejkrásnější je horní úsek, kdy Dráva je ještě dravou říčkou. V oblasti Korutanské brány již údolí není tak malebné, tvoří jej zde široká kotlina s velkou řekou. My jsme se hned za Toblachem dostali do dlouhého, velkého a roztrhaného pelotonu cyklistů, kterým byl někdy problém se vyhnout. Zastavovali přes celou šířku tři metry široké stezky a v mírném proti kopečku s převýšením 3 m najednou seskakovali z kol. Ubrzdit v takové nepředvídatelné situaci plně naložené kolo téměř na místě není vůbec legrace. Ve městě Lienz, při průjezdu pod transparentem „Ziel“, jsme s radostí zjistili, že dále se snad již takovýto „motáci“ vyskytovat nebudou. Jednalo se totiž o italské rodinky, které vyrazili na družební akci.

Ráno v kempu v městečku Oberdrauburg jsme se rozloučili s Jarkou a se Zdeňkem, kteří se vydali na vlak zpět domů. V původním složení jsme dále pokračovali k jezeru Faaker See a následně Drávskou cyklostezku opustili a zamířili k jezeru Wöhrter See u Klagenfurthu. Klagenfurthu na nádraží jsme také naši výpravu ukončili.