Z Brna do Benátek 2001

3. částJaderské pobřeží

Terst

Před hraničním přechodem Sežana na slovinsko-italské hranici jsme se obě až dosud se samostatně přesouvající skupinky dojeli a dále až do rakouského kempu v Oberdrauburg pokračovali společně. Hned pár kilometrů za hranicemi jsme projeli předměstím Terstu Villa Opicina a ocitli se na hraně náhorní plošiny. Z vyhlídky se nám otevřel nádherný pohled na Terstský záliv. Sjeli jsme prudce dolů a přesunuli se na pahorek San Guisto v centru města. Na tomto místě jsou soustředěny památky z různých dob. Římskou říši připomíná bazilika ze 2.století n. l. vedle stojí katedrála San Guisto ze 14. století. Na úbočí pahorku míjíme římské divadlo – amfiteátr. Po prohlídce hlavního náměstí a přilehlých ulic jsme se vydali k přístavnímu molu, kde nákladní lodě již léta nekotví.

Terst, který je typickým italským městem s velkým množstvím aut a především mopedů, jsme opustili západním směrem a po pár kilometrech přijeli k zámku Miramare, nádherné stavbě umístěné na skalnatém výstupku do moře. Miramare připomíná v poněkud menším náš zámek Hluboká. Je s ním nerozlučně spojen osud Maxmiliána Habsburského a princezny Charlotty Sasské.

Podél moře

Dva následující dny vedla naše trasa po pobřeží Jaderského moře. Bohužel jsme museli zajíždět do vnitrozemí, protože řeky a kanály ústící do moře nejsou u břehů přemostěny. Projeli jsme kolem letoviska Grado, navštívili městečko Aquileia s římskými památkami, kde nás upoutali mozaiky pod skleněnou podlahou uvnitř kostela. Navíc jsou tu i v blízkosti náměstí volně přístupné mozaiky vystavené povětrnostním vlivům. Samozřejmě jsme nemohli minout ani známé letovisko Caorle se šikmou věží.

Cesta po pobřeží byla dosti náročná. Na pobřeží, jako ale i jinde v Itálii je velmi silný automobilový provoz, a tak si cyklista musí dávat obrovský pozor. Jen mezi některými letovisky jsou vystavěny špičkové cyklostezky, které nám ulevili alespoň na chvíli od nepříjemného provozu.

Benátky

U Benátek jsme měli naplánované přespat v kempu na Punta Sabbioni a do Benátek přeplout lodí. Je tu několik kempů, ale ubytovat se nám podařilo až ve třetím, naštěstí v tom nejbližším. Zde jsme se již nenechali odbýt a na ubytování trvali, přesto že tady bylo možné stanování minimálně na tři dny, v ostatních nejméně na týden. Jak je známo, Benátky prakticky ze všech stran obklopuje moře, dokonce celým městem prostupuje. Pohledem do mapy lze zjistit, že celá laguna je od moře oddělena řadou písečných ostrovů, kterým se říká Lido. Tyto ostrovy vznikly nahromaděním písku při činnosti mořských vln a samotnou lagunu tak současně chrání před mořským příbojem. Na písčitých ostrůvcích uvnitř laguny vzniklo město, které bylo odděleno od pevniny i od širého moře. Domy jsou postaveny na písčitém podkladu, zčásti však i na kůlech. Ulice jsou někdy celé pevné (dlážděné), někdy tvoří část kanál a část dlažba, jindy je voda od domu k domu. K těmto domům je přístup jen gondolou z kanálu. Na mnoha místech kanály překračují úzké můstky, často se strmými schody. Z tohoto důvodu není vidět v Benátkách žádné auto.

Jiný než pěší pohyb je v Benátkách možný jen na gondolách, případně loděmi městské dopravy. Lodě jsou tu vidět opravdu nejrůznější – sanitní, policejní i pohřební. Benátská architektura je samostatnou kapitolou. Benátská republika byla státem pro sebe, bohatým a mocným, a tomu odpovídá i charakteristický styl. Lodí městské dopravy jsme propluli celý Canal Grande až k vlakovému nádraží a rozhodli se nejít zpět na náměstí San Marco po vyznačené turistické trase, kde se pohybuje velké množství turistů, ale zajít do bočních uliček a městem prokličkovat. V uličkách mimo hlavní trasu lze dobře poznat místní život a nejsou tu davy turistů.