Rakouské Alpy 2002

2. částOd Dachsteinu k Dunaji

Postalm

Zehrauúdolí AubachPostalmWegscheidZehrau~ 46 km

Salaš s restaurací na náhorní planině Postalm

Následující den jsme se vydali nalehko romantickým údolím říčky Aubach po staré a dnes již neveřejné silnici na náhorní planinu Postalm. Ze zadní strany jsme se dostali přímo mezi salaše s pasoucím se dobytkem. Po cestách se mezi turisty volně procházely krávy. Někdy bylo třeba vjet přímo do hloučku, aby se rozešly na stranu. Postalm je turisticky atraktivní místo a má svoje osobité kouzlo. Bylo tu hodně turistů, ale ti své automobily museli nechat na záchytném parkovišti. Některé ze salaší zde dnes slouží jako restaurace s jedinečnou možností občerstvení biopotravinami z místních zdrojů. Ani my jsme neodolali správné „horské svačince“ v podobě sýrů a podmáslí. Ještě před odjezdem z planiny jsme zajeli na krásnou vyhlídku na jezero Wolfgangsee v severní části Solné komory, které je odtud vidět skoro jako z letadla. Při návratu zpět do údolí jsme zjistili, že jsme měli štěstí. Nedlouho před námi zde totiž byla pořádná bouřka. Mraky po ní nám bohužel kazily jinak fantastický výhled. Pod kopcem jsme kontrolovali teplotu ráfků; přestože jsme jeli bez bagáže, intenzivní přibržďování do desítek zatáček dalo brzdám zabrat.

Kolem Dachsteinu

ZehrauAbtenauAnnaber im LammertalmFilzmoosRamsauSchladming~ 71 km

Další den ráno se nám počasí poprvé na cestě výrazně zhoršilo. Vyrazili jsme přes nevysoké sedlo St. Martin. Podle plánu jsme měli na programu objezd celé skupiny Dachsteinu ze západu a jihu. Ten se nám ale ztrácel v nízkých mracích a jen na chvilku se nám otevřel pohled až na vrchol. Projížděli jsme právě známým lyžařským střediskem Filzmoos, když začalo drobně mrholit. Počasí se ale na konec dne umoudřilo a mraky se rozestoupily. Přijeli jsme do dalšího lyžařského střediska – Ramsau, ve kterém měl být kemp. Kemp jsme sice našli, ale bohužel hned od cesty jsme viděli, že se v něm bude přes noc konat Zeltfest. Představa neklidné noci nás přinutila pokračovat do Schladmingu, čímž jsme se rychleji vrátili zpět do údolí řeky Enns.

Údolí Enns a Pyhrnpass

SchladmingHausMoosheimÖblarnIrdningAigenLiezenPyhrnpassDambach~ 84 km

Ráno ve Windischgarstenu

Ráno opět svítilo sluníčko a my jsme vyjeli na východ po proudu řeky Enns údolím po známé Ennské cyklostezce s označením R7. Projížděli jsme širokým údolím se zelenými kopci. Naši předcházející trasu jsme křížili u Irdningu. Tentokrát jsme však jeli po cyklostezce, která je vyznačena mimo hlavní silnice, až do města Liezen, kde máme polední pauzu. Tento den nás čekalo jen jediné stoupání do sedla Pyhrnpass. Za ním následoval sjezd přes město Spittal a.d. Pyhrn, ve kterém jsme obdivovali nádherný barokní klášter. Etapu jsme skončili v kempu ve Windischgarstenu, plného slimáků. Ráno jsme jimi měli polezlý celý stan.

Hintergebirgsweg

DambachHengstpassUnterlausaReichramingGrossraming~ 61 km

Na Hintergebirgsweg

Přímo po hranici národního parku Kalkalpen, přes sedlo Laussapass jsme se krásnou soutěskou Unterlausa dostali do městečka stejného názvu s malým hornickým muzeem. Odtud následovalo ukrutné tříkilometrové stoupání 350 výškových metrů k hájovně na začátku Hintergebirgsweg, silničky upravené na tělese někdejší úzkorozchodné lesní železnice, v kaňonovitém údolí potoka Reichraming. Je to nádherný kus přírody. Cesta vede stále mírně z kopce. Po bývalé železnici zde zbyly tunely, kterých je na celé trase třináct. V současné době mají mosty již zábradlí a nejdelší tunely jsou osvětleny automaticky zapínaným osvětlením, napájeným solárními panely. Nutno podotknout, že i za suchého počasí se v dlouhých tunelech drží vlhkost stejně jako v jeskyních, takže cyklisté i jejich kola podle toho na konci stezky vypadají.

Po nás potopa

GrossramingSteyrMaria NeustiftGrossraming~ 78 km
GrossramingWeyerWaidhofenAmstettenYbbs a.d. DonauPöchlarn~ 128 km
PöchlarnMelkAggsbach DorfSpitzWeissenkirchenKremsTraismauer St. Pölten – kemp~ 95 km
St. Pölten – kemp St. PöltenWienBřeclavBrno

V Grossramingu, opět v údolí Enns jsme se rozdělili. Martin s Alešem jeli do Kastenreithu na vlak, zatímco já s Janou jsme si cestu prodloužili návštěvou Steyru, Waidhofenu a dále podél Dunaje směrem na Vídeň. Naším původním záměrem bylo strávit konec druhého týdne cestou přes Vídeňský les a podél Dunaje dojet do Bratislavy. Z Bratislavy jsme pak ještě chtěli jet podél řeky Moravy zpět do ČR. Druhou část cesty, nazvanou Podél řek, se nám nepodařilo dokončit. Po příjezdu do St. Pöltenu začalo večer intenzivně pršet. Do rána se nám nad hlavami honily bouřky. Když ani ráno nepřestávalo pršet, volali jsme domů Martinovi, který nám potvrdil, že deště neustanou a dodal, že na západě Rakouska jsou velké povodně. Patnáctihodinový intenzivní liják nás vyhnal na vlak přes Vídeň zpět do Brna. Řeka Traisen se s večerního potůčku probulávajícího mezi balvany do rána proměnila v zuřící živel valící se korytem těsně před vylitím. V Rakousku i Čechách v tu chvíli začínali povodně, které za pár dní zaplavily i mnoho míst námi projeté trasy. Na Moravě však ještě svítilo sluníčko a tak jsme o víkendu jeli s kamarády na výlet na moravsko-dolnorakousko-slovenské pomezí, vlastně sami sobě naproti.