Kampánie 2013

ÚvodOkruh na pravém italském jihu

Jedny z nejkrásnějších pobřeží Itálie, památky na slavné doby řeckých a římských dějin, liduprázdné hory, kraj věčně ohrožovaný vulkánem Vesuv, který pohřbil antické Pompeje, a také život na pravém italském jihu. To vše jsme poznali na naší první výpravě na Apeninský poloostrov.

Městečko Pisciotta na Cilentském pobřeží

Na cestách se pravidelně setkáváme s památkami na doby rozlehlé Římské říše. Při pohledu na mapu našich výprav jsme si uvědomili, že shodou okolností směřují převážně do jejích bývalých provincií. Mohutná říše v dobách své největší slávy zabírala celé Středomoří a jižní Evropu. Jejím centrem byl Apeninský poloostrov. Přestože tento poloostrov zasahuje hluboko do vod Středomoří, dosud jsme ho na svých středomořských cestách nenavštívili. Byl nejvyšší čas to tedy napravit! Zbývalo vyřešit nelehkou otázku, do které oblasti pojedeme, neboť atraktivních míst je na poloostrově tolik, že ho musíme projet prakticky celý, abychom je všechny poznali. I řešení této otázky bylo možná jednou z příčin naší dosavadní nerozhodnosti. Shodli jsme se, že nejlepší bude začít někde na jihu, kam nás to nejvíce táhne. Nakonec jsme zvolili region Kampánie (Regione di Campania), jejíž pobřeží je pomyslnou „holení částí“ na italské „botě“. I s ohledem na trasy uvažovaných budoucích cest jsme do svého okruhu zapojili i části okolních regionů Basilicata, Apulie (Puglia) a Molise, čímž jsme se dostali i na východní pobřeží k „ostruze boty“, poloostrovu Gargano.

Kampánie je druhým nejlidnatějším regionem Itálie s největší hustotou zalidnění na kilometr čtvereční. Ve srovnání s podobně lidnatým a hornatým Slovenskem zde žije přibližně stejný počet obyvatel na čtvrtinovém území. Mohlo by se tedy zdát, že naše trasa vedla hustou souvislou aglomerací, podobně jako jsme to zažili o dva roky dříve v Portugalsku. Jenže velká část z téměř šesti milionů obyvatel žije v okolí Neapole. Projížděli jsme proto spíše venkovskou zemědělskou krajinou a řídce osídlenými horami. Ostatně i jméno regionu v latině znamená venkov. Podobně liduprázdnou krajinou jsme projížděli též ve zmíněných okolních regionech. Italskému jihu se přezdívá Mezzogiorno, což v italštině znamená „poledne“, ve smyslu polední (jižní) strana. Na rozdíl od jihu Francie, kde je „Midi“ (rovněž poledne) vysněným místem francouzských důchodců, představuje italský jih relativně chudé oblasti. Bohatý průmyslový sever vnímá proto Mezzogiorno možná v lehce hanlivém významu, podobně jako leckdo „východ“ na Slovensku. Jisté je, že ekonomické a sociální problémy Itálie jsou právě tady největší. K Mezzogiorno se řadí také ostrovy Sardinie a Sicílie, které jsme již na kole projeli. Ale až tady na kontinentu jsme se setkali s dopady ekonomické krize ve větším rozsahu. I tato zkušenost patří k cestám za poznáním. Našim cílem ale byly především všudypřítomné památky od starověku po současnost a také krásná příroda.

Malebné přímořské městečko Amalfi

Hřbet Apenin se táhne do oblouku v celé délce Apeninského poloostrova od severu k jihu. Naše trasa zasáhla jižní část Středních Apenin (Appennino centrale) a severní část Jižních Apenin (Appennino meridionale), kde nejvyšší vrcholy dosahují výšky do 1 700 m. Tam, kde nejsou hory, rozkládají se velké a z cykloturistického pohledu nudné nížiny. Kombinace zeměpisné šířky a relativně nízké nadmořské výšky zapříčiňuje fakt, že zdejší hory jsou z velké části hustě porostlé lesy. Tedy žádná typická středomořská otevřená krajina buše s dalekými výhledy. Po lesích můžeme jezdit za humny, takže všechny tyto výše uvedené skutečnosti významně ovlivnily podobu naší trasy.

Pro dopravu do Itálie jsme tentokrát zvolili auto místo letadla. Dostupnost výchozího místa výpravy je obdobná asi jako do Francie. Auto navíc nabízí větší volnost v možnostech návratu, jak se ukázalo na předchozích cestách na Sardinii a do zmíněné Francie. Nemuseli jsme také řešit obvyklé problémy s uložením přepravních beden na kola, sháněním plynových kartuší, dopravou na letiště apod. Problém byl v něčem úplně jiném. Po vyřešení všech otázek příprav jsme se těšili na krásné slunné dny na jihu kontinentu. Jenže jaro roku 2013 bylo chladné a deštivé. Pohled z okna na šedivou oblohu a teploměr ukazující nejvýše 18 stupňů byl skličující. Tam, kam jsme měli namířeno, bylo totiž podobně nevlídně. Na poslední chvíli nám však předpověď dávala nějakou naději. S určitou mírou nejistoty jsme na konci května vyjeli z Brna…

přehled cesty
Datum:31. 5. – 18. 6. 2013	Druh cesty:výprava natěžko
Počet ujetých kilometrů:1 161 km →	Z toho nalehko:0 km
Nastoupaná výška:15 201 m ↑	Navštívené státy:Itálie
Navštívené regiony:Kampánie, Basilicata, Apulie, Molise
Nejvyšší body cesty:2 × 1 400 m n. m. (východní svah Monte Arioso a Bocca della Selva)
Doprava:autem na Monte Matese	Účastnící cesty:Jaromír Krejčí, Jana Pavlusová