Země na severu Balkánského poloostrova, přesněji řečeno země na sever od Řecka, zůstávaly dlouho mimo naši pozornost. Mohly za to různé zažité falešné představy a všeobecně rozšířená klišé. Náš pohled na Balkán významně změnila cesta do Černé Hory, která nás inspirovala pro návrat do této kulturně specifické oblasti. Na ní jsme také na jeden den zavítali i do Bosny a Hercegoviny. Po čtyřech letech od této cesty jsme se proto rozhodli realizovat svoji druhou balkánskou cestu právě do země, která nás z Balkánu lákala nejvíce.
Bosna a Hercegovina (BiH) je země těžce postižená válečným konfliktem na konci minulého století. Vzpomínky na občanskou válku jsou všudypřítomné, a to jak v krajině, tak i v myslích místních obyvatel. Věděli jsme, že za tu řadu let po relativním zklidnění situace je zde pro turisty bezpečno a tato země se stále více stává turistickým cílem. Přesto však, když jsme o připravované cestě s někým hovořili tady v České republice, nezřídka jsme se setkávali s názorem, že jsou tam všude miny. A také jsou tam medvědi a balkánská mafie! V divoké volné krajině Dinárských hor skutečně žije početná populace medvěda hnědého, ale je jich tu méně než v Karpatech. Právě kvůli nášlapným minám, které opravdu představují problém ještě na dlouhou řadu let, jsme se výrazněji do volné přírody ani nevydávali. Ano, v BiH jsou místa, kde není radno opustit cestu, a cedule kolem silnic nezřídka varují před nebezpečím, ale při troše rozumu nikomu žádné riziko nehrozí. A co se týče obyvatel Balkánu, ti jsou známí svojí pohostinností a přívětivostí k turistům. Všechny obavy tak jednoduše vyplývají z neznalosti a špatné informovanosti, které se nám z těchto zemí dostává. V myslích mnohých lidí tak zůstává obraz BiH konce devadesátých let, kdy stránky novin plnila válka v bývalé Jugoslávii.
Když jsme začali shánět první informace pro přípravu trasy, zdálo se, že BiH stále ještě leží mimo hlavní zájem nakladatelství map a turistických průvodců. Nicméně balkánské země jsou častým cílem českých turistů a také někteří naši kamarádi turisté tyto země pravidelně navštěvují. I přes tehdejší absenci zdrojů, se kterými jsme zvyklí pracovat (dnes je situace již o poznání lepší), jsme pro přípravu cesty do BiH měli nakonec informací dostatek. Poradili nám i naši kamarádi, kteří tuhle zemi mají projetou několikrát. Dokonce i s mapami jsme si tehdy poradili. Ačkoliv v době naší cesty byla k dispozici pouze jediná použitelná tištěná mapa, on-line mapy OpenStreet nám již tenkrát poskytly překvapivě velice dobrý, aktuální a podrobný zdroj informací. Trasa tak dostala poměrně rychle svoji podobu. Zaměřili jsme se na jižní část země, tedy fakticky na Hercegovinu a střední Bosnu. Jih má totiž středomořský charakter otevřené krajiny se subtropickým klimatem, což nám vyhovuje, zatímco severní části země jsou více porostlé hustými lesy. Na jihu a ve středu je také soustředěno více z našeho pohledu zajímavých míst. Rozloha BiH je přibližně dvě třetiny rozlohy České republiky. Na naší cestě jsme procestovali necelou čtvrtinu, protože jsme přitom docela kličkovali a k tomu si navíc kus trasy naplánovali i do sousedního Chorvatska, oblasti zvané Dalmátské Záhoří, která má s BiH mnoho společného právě v souvislosti s válečnými osudy.
Termín pro cestu jsme zvolili o letních prázdninách, a to i přesto, že geograficky se jedná o Středomoří, pro které preferujeme spíše červnové termíny. Nakonec se ukázalo, že zde nebylo o moc tepleji než na jaře v jižněji položených destinacích. S příznivou předpovědí před sebou jsme se tedy ve druhé polovině července vydali na svoji druhou ryze balkánskou cestu (nepočítaje v to Řecko).
přehled cesty | |
Datum:20. 7. – 3. 8. 2013 | Druh cesty:výprava natěžko |
Počet ujetých kilometrů:940 km → | Z toho nalehko:27 km |
Nastoupaná výška:9 791 m ↑ | Nejvyšší bod cesty:1 410 m n. m. (sedlo nad Blidinje j.) |
Doprava:autem do Jajce | Účastnící cesty:Jaromír Krejčí, Jana Pavlusová |
Navštívené státy:Bosna a Hercegovina Chorvatsko |