Francouzské Alpy 2012

ÚvodAlpská sedla nejen na Route des Grandes Alpes

Nejvyšší vrcholy Alp se nacházejí v jejich západní části. Zdejší horské velikány překonávají vysokohorské silnice, které patří k nejvyšším v Evropě. Jejich zdolání je zárukou sportovního výkonu pro ty, kteří na cestách rádi šlápnou do kopců. Zároveň si tu na své přijdou milovníci přírody hor, kterým se z cest vinoucích se v zákrutách vysoko mezi alpskými štíty nabízejí jedinečné přírodní scenérie. Do obou skupin patříme i my, a proto se Západní Alpy pro nás staly výzvou, které nešlo odolat. Po několikaleté přestávce jsme se do Alp s koly vrátili. Víc, než na jakékoliv jiné naší dosavadní výpravě, na této platilo, že cesta sama byla zároveň cílem.

Route des Grandes Alpes v sedle Col d'Izoard

Na jarní výpravy jezdíme do našeho oblíbeného Středomoří. V létě volíme spíše oblasti, které nejsou tou dobou tak vyprahlé. Z počátku našich výprav jsme jezdívali o prázdninách do Alp často, protože pro nás byly relativně snadno dosažitelné. Později jsme si na léto vždy našli v Evropě nějakou jinou oblast a do Alp jsme jezdili jen na vysokohorské túry. Přesto jsme se sem chtěli na kole opět vrátit, spíše však do některé ze vzdálenějších oblastí. Před několika lety jsme proto začali připravovat trasu na rozhraní Švýcarska, Francie a Itálie, která upoutala naši pozornost. Při podrobnějším plánování jsme od této myšlenky upustili, neboť představa, že každý den budeme muset zdolat dvoutisícové sedlo, nám tehdy přišla téměř nereálná. Ale časy se mění a nikdy neříkej nikdy.

Inspirací pro cestu do Západních Alp nám byla turistická trasa Route des Grandes Alpes [rut de grãndez_alpe], bezesporu jedna z nejkrásnějších alpských cest. Silnice vedoucí nádhernou přírodou francouzských Alp podél hranic s Itálií se vine v serpentinách do výšin přes horská sedla několikrát překračující výrazně „magickou“ hranici dvou tisíc metrů nad mořem. Protože tato silnice z velké části vede nad hranicí lesa, poskytuje strhující výhledy na okolní alpské hřebeny a krajinu několika přírodních a národních parků. Celá trasa této dnes již bez nadsázky legendární silnice vede od Ženevského jezera (Lac Léman) až na francouzské středomořské Azurové pobřeží (Côte d‘Azure) nedaleko Nice a má několik alternativních větví. Absolvovat ji v celé její délce, včetně návratu do výchozího bodu, by pro nás bylo bez doprovodného vozidla celkem časově komplikované. Museli jsme se totiž opět vejít itinerářem do našich obvyklých dvou týdnů, které máme pro cesty vyhrazeny. Proto jsme se rozhodli projet především její střední část a k vytvoření okruhu jsme využili neméně atraktivních vedlejších větví. Na trase Route, jak jsme jí pro zjednodušení začali říkat, jsme tak zdolali téměř všechna dvoutisícová sedla.

Před cestou jsme měli poněkud obavy ze dvou věcí. První starost jsme měli s počasím. V případě deště nemá valný smysl překonávat vysoká horská sedla. To byl ostatně i jeden z důvodů, proč jsme od podobné cesty ustoupili před lety. V horách je počasí vždy nejisté, nicméně při přípravách jsme si všimli, že na většině fotografií i videí z chystané trasy převažuje pěkné slunečné počasí. Jak se během cesty potvrdilo, není to patrně náhoda. Za celou dobu výpravy jsme na kole nezmokli a provázelo nás teplo a slunečno. Zdejší klima je totiž, i přes vysokou nadmořskou výšku, o něco přívětivější než jinde v Alpách. Čím více na jih, tím více se začíná projevovat vliv blízkého Středomoří. Druhou nejistotou byla již naznačená relativní náročnost trasy. Horská sedla, která jsme si i my naplánovali, se pravidelně objevují v etapách Tour de France. Však se sem také ročně vypraví tisíce cyklistů, většina z nich na lehkém silničním kole. Zdolání každého ze sedel znamená vyšlapat 20 a více kilometrů do kopce s průměrnou hodnotou sklonu kolem 6 %. Tomu odpovídal i náš itinerář – denně tedy bylo v plánu jedno sedlo. Po jarní výpravě v Andalusii jsme měli ovšem docela natrénováno, takže jsme se nakonec této cesty tolik neobávali.

přehled cesty
Datum:21. 7. – 4. 8. 2012	Druh cesty:výprava natěžko
Počet ujetých kilometrů:718 km →	Z toho nalehko:0 km
Nastoupaná výška:14 382 m ↑	Nejvyšší bod cesty:2 802 m n. m. (Cima de la Bonette)
Navštívené státy:Francie	Doprava:autem do Grenoble
Navštívené regiony:Rhônské Alpy Provence-Alpy-Azurové pobřeží
Účastnící cesty:Jaromír Krejčí, Jana Pavlusová