Pouhý rok po naší cestě na Iberský poloostrov jsme se tímto směrem vydali znovu. Cílem tentokrát bylo jižní Španělsko v místech, kde vody západního Středomoří dělí pověstné Herkulovy sloupy od vod Atlantiku.
Naše třetí cesta za Pyreneje byla sice v pořadí druhou na území Španělského království a přesto fakticky první do opravdového Španělska. Bohaté separatistické Katalánsko, které jsme projeli před několika lety, je v mnoha směrech hodně odlišné od chudšího jihošpanělského autonomního regionu Andalusie. V Andalusii lze nalézt vše, s čím si lidé spojují Španělsko. To byl jeden z důvodů, proč jsme si pro další cestu z mnoha španělských regionů vybrali právě tuto oblast. Tím dalším bylo, že se sem lze dobře dostat díky přímé letecké lince do Málagy. Toto přímořské město má velmi výhodnou polohu, neboť leží na pomyslné ose dělící andaluský region na západ a východ. Vzhledem k tomu, že celá Andalusie je o deset procent větší než Česká republika, nedá se zvládnout ji objet za jednu cestu, na kterou jsme opět měli vyhrazené obvyklé dva a půl týdne. Od začátku příprav nám tedy bylo jasné, že tento region bude třeba rozdělit na dvě výpravy. Nejprve jsme zvolili západní část, kde je soustředěno více památek, včetně hlavního města regionu. Při naší cestě jsme dokonce opustili, tak trochu napůl, Evropu tím, že jsme přepluli na lodi Gibraltarskou úžinu a na chvíli se tak ocitli příslovečnou jednou nohou v Africe.
Když jsme označili v mapě všechny zajímavé body, které bychom chtěli v západní Andalusii vidět, zjistili jsme, že jsou rozesety po celé mapě. Jedinou možností tak bylo navrhnout trasu, která bude krajinou poměrně kličkovat. Díky tomu byla trasa této výpravy ze všech dosavadních suverénně nejzauzlovanější. Jako již vícekrát v minulosti na našich cestách, také ve Španělsku jsme si pro zjednodušení a pro dosažení větší vzdálenosti od startu vyzkoušeli přepravu kol ve vlaku.
Andalusie nás ve všech směrech nesmírně překvapila. Úžasná byla atmosféra bezpočtu bílých městeček rozesetých v nádherné krajině se stále přítomným duchem dávné maurské nadvlády nad tímto regionem. Ostatně i název regionu je odvozován právě z arabštiny. Poznali jsme španělský temperament a očekávali ho také u řidičů za volantem na silnicích. Nutno říct, že Španělé se ukázali být k cyklistům nesmírně ohleduplnými řidiči, jaké jsme patrně nikde jinde nepoznali. Vyšlo nám též perfektní počasí. Až na výjimky tu byly – možná trochu nečekaně – příjemné teploty do 30° a déšť nás celou dobu nezastihl ani jednou. Téměř jisté modré nebe bylo zárukou příznivých podmínek pro to, abychom tuhle nádheru zachytili také objektivy fotoaparátů.
Posledního května jsme odletěli na Slunečné pobřeží…
přehled cesty | |
Datum:31. 5. – 17. 6. 2012 | Druh cesty:výprava natěžko |
Počet ujetých kilometrů:1 067 km → | Z toho nalehko:127 km |
Nastoupaná výška:14 648 m ↑ | Nejvyšší bod cesty:1 209 m n. m. (El Torcal) |
Navštívené státy a zámořská území:Španělsko Gibraltar (Velká Británie) | |
Navšt. regiony Španělska:Andalusie Ceuta | Doprava:Letecky Praha – Málaga |
Účastnící cesty:Jaromír Krejčí, Jana Pavlusová | Přepravci:Smart Wings, Renfe |